Slepí Cameron rozlámané brity?

Těžko, ono totiž není co lepit. Britská společnost není rozbitá, je jen rozředěná - ostatně stejně jako celá Evropa, a vlastně celá západní civilizace.

Jak se ta rozředěnost projevuje? Přestávají platit pravidla, která se tady utvářela celá staletí. Přestávají platit normy lidského chování utvářené po tisíciletí. Jsou rozbíjeny přirozené vztahy a vazby mezi lidmi a nahrazovány sociálně-multikulturně duhovým lepidlem.

Snahy sociální inženýrů vytvořit nové, lepší lidstvo, už zase nesou ovoce. Jenže to opět nejsou sladké a šťavnaté plody, jak se čekalo, ale spíš jakýsi páchnoucí sajrajt, co se lepí na prsty a nejde dolů.
Pokus o vytvoření standardizovaného multikulturního evropana postupuje do konečné fáze, a politici nechápavě kroutí hlavou, kde se stala chyba. Tváří se při tom jako středověký alchymista, kterému místo zlata vylezla z tyglíku jakási smradlavá nahnědlá hmota a zasvinila celou laboratoř, takže místo oslav se musí chopit koštěte a uklidit aspoň to nejhorší.

To, co vylezlo do ulic Londýna a dalších britských měst, možná mnohé brity překvapilo, ale možná taky ne. Učí se s tím žít už dlouho, vědí, že do některých čtvrtí se nechodí radši ani ve dne, stejně jako mnohé britské školačky už vědí, že do některých aut se nenastupuje, zvlášť když tam do tmy svítí jen sněhobílé zuby.

Ale tahle lidská břečka je ten menší problém. Zásadní problém je, co se jí postavilo do cesty.
Byli to nerozhodní policisti, kteří se báli razantně zasáhnout, aby si na nich nesmlsla multikulti média a ochránci vybraných menšin. Místo rázného uhašení plamínku násilí do něj jen opatrně foukali, až se pořádně rozhořel.
Novináři čmuchali v ulicích, ale nezajímalo je ani tak drancování a pálení a vraždění, jako spíš jestli policejní zásahy někde nepřerůstají v nepřiměřenou brutalitu. Oběti řádění je zajímaly jen z toho pohledu, že se dobře vyjímaly na titulních fotografiích.
Ostatně jak události viděla média, jsme mohli vidět i tady. První tři dny se na fotografiích objevovali prakticky jen policisté, hasiči a požáry. Teprve až dav "zmultikulturněl" a zbarevněl posilami z jiných vrstev lůzy, začaly se objevovat i rabující "demonstranti". Ze zastřeleného gangsterského bosse udělala naše veřejnoprávní TV aktivistu... inu politická korektnost...

Naše kultura ztrácí sebeobranné mechanismy. To se nejlíp projeví právě v takovýchto situacích.

Řada místních přispěvatelů vidí problém hlavně v sociální oblasti. Taky ho tam vidím.
Sociální stát demotivuje. Dává lidem plné koryto a nenutí je snažit se. Proto se problémy s přistěhovalci projevují mnohdy až ve druhé nebo třetí generaci.

Když tatíci a dědové dnešních „demonstrantů“ přijeli do Anglie, měli se co ohánět, aby se uchytili a uživili sebe a svoji rodinu. Museli zapadnout, přizpůsobit se, přijmout místní pravidla, nic nedostali zadarmo.
Jenže dnes už ta pravidla neplatí a vnukové si zvykli, že stačí dost hlasitě křičet, a vyřvou si co chtějí.
A tak dochází k situaci, že zatímco dědové brání svoje obchůdky a podniky, jejich vnukové do nich střílejí a  srážejí je auty, aby nepřekáželi při rabování a vypalování.