Když se vám víno pod rukama mění ve zlato, je to průšvih. Svoje by o tom mohl říct král Midás, který si od Dionýsa vyprosil podobný dar, a pak málem umřel hlady. Ono zlato je hezké a můžete ho mít rádi jak chcete,ale co do stravitelnosti je hodně hluboko - možná dokonce i pár příček pod hamburgrem.
Jak se zdá, Dionýsos se svými dary nijak neskrblí ani dnes, a jedním takovým obšťastnil i středočeského hejtmana. Tomu se víno sice nemění ve zlato ale v bankovky, jenže ve výsledku to přijde nastejno - nepochutnáte si. Estetická hodnota takové pětitisícovky může být jakkoli vysoká, ale její buket nestojí za nic, o chuti nemluvě. O důvod víc držet se od bohů co nejdál...
Možná by se na tom dala postavit obhajoba... byl tam takovej vysmátej dědula, a prej co bych si přál - tak jsem jen tak z pr... legrace plácnul, že aby všechno čeho se dotknu sypalo prachy... a bác ho... ale i když si o soudcích myslím svoje (však víte), tohle by asi nezabralo. Prosím, když člověku z čistého nebe spadne do ruky mačeta, to je jiná, to se dá pochopit... ale sedm melounů, to už je trochu moc, nemyslíte?
Rathova kariéra - doufejme - vrcholí. Co uvidí, když se ohlédne?
Ještě než čerstvému Dr.Rathovi oschl inkoust na diplomu, bylo mu jasné, že přes Hippokratovu přísahu velkou kariéru neudělá. Aby byl člověk úspěšný, musí se angažovat, a to on uměl. S partou kamarádů založil Lékařský odborový klub a zahájil kariéru jako odborář - ostatně v odborech začínal nejeden politický mastod... matador.
Že umí a je schopný (doslova všeho), ukázal vzápětí. Jeho "stávka musí pacienty bolet" se okamžitě stalo mottem všech odborových bossů, a tak dnes občan každou chvíli stojí s pomyslnou pistolí u spánku a slyší hřímání papalášů: "... buď bude po našem, nebo to zmáčknem!!!".
Z odborů byl jen krůček k ovládnutí Lékařské komory. I tady použil osvědčenou formu puče, a i tady šlo o ovládnutí stoprocentní - oponenty vyštval, kamarády obsadil do funkcí. Jako nejvyšší lékařský komoří měl konečně vliv nejen na lékaře, ale i na ostatní součásti zdravotnického penězovodu. Měl vliv a moc prosazovat soukromé zájmy za veřejné peníze, a uměl v tom chodit. Uděloval audience, přičemž od zájemců bylo tu a tam vyžadováno přátelské gesto - třeba několikamilionová reklama v soukromém časopise financovaném ČLK, který vedla jeho dlouhodobá souputnice a poradkyně Klimčovičová. Časopis sám byl legální tunel, kterým putovalo 11 milionů ročně z ČLK do soukromých rukou bez jakékoli možnosti kontroly.
Jenže i tahle role mu zakrátko byla příliš těsná, a tak se naplno vrhl do politiky. Už dávno poznal, že jeho zájmem jsou chudí a utlačovaní, a pustil se do boje za jejich zájmy pod oranžovou vlajkou. Protože byl vždycky schopný, i tady se prakticky ze dne na den vyšvihl na vrchol - i když v oranžovém dresu to není zas tak těžké. Chvíli se sice nemohl rozhodnout, co je mu milejší, jestli prezidentsví v ČLK nebo ministerská židle, když mu prezident nedovolil sedět na obou, ale pak zvolil politickou dráhu.
I tady vládl podle svého hesla, že jeho práce musí pacienty bolet. Neutěšený finanční stav VZP léčil tím, že ke konci roku stopnul všechny nákladné zákroky, takže od listopadu si pacienti museli na operace počkat do ledna - osobně vím o jednom případu, kdy v lednu už bylo pozdě.
Taky za sebou tahal kamarády, a několik nových získal - například kolegu konvertitu Kotta, který se k levicovému světonázoru prochlastal ve sněmovní kantýně. Toho vzal s sebou i teď.
Pak byl chvíli opozičním poslancem. Tady se projevila jeho názorová konzistence, protože z navrhovatele spoluúčasti pacientů (sám kdysi navrhoval něco kolem 20%) se stal jejím zapřisáhlým odpůrcem.
No a nakonec se stal poslancem a hejtmanem. Obojí zvládal s přehledem a Hostivice pod jeho vládou jen vzkvétaly. Se zbytkem kraje to bylo pravda o něco horší, ale aby byly následky jeho vládnutí viditelné z vesmíru, na to by potřeboval aspoň dvě volební období... jenže jak to tak vypadá, nedotáhne do konce ani to jedno.
Sedm milionů je ve srovnání s tím, co se ve veřejném sektoru ztratí jen během jednoho měsíce, směšná částka. Jenže Dr.Rath má lví podíl na tom, že veřejný sektor vypadá tak jak vypadá. Pokud jde o klientelismus a mafiánské praktiky, byl vždycky přinejmenším důstojným reprezentantem obojího.
Jeho obhájci dnes říkají - přece nebyl blbý, aby udělal takovou dětinskou chybu. Naopak, byl až příliš inteligentní... takovým tím křivým způsobem. Vždycky dokázal najít tu nejschůdnější cestičku nahoru, z každé situace dokázal vytřískat maximum pro sebe. Když vám takhle dlouho všechno vychází a prochází, zapomente na opatrnost.
Al Capone měl taky neotřesitelnou pozici, a šel sedět za banální daňový únik.
Jen houšť a větší kapky, chtělo by se zvolat. Kéž by konečně příslušné úřady a orgány začaly dělat svoji práci, a tohle byla taková první radostná vlaštovka. Kéž by konečně začaly padat hlavy kmocháčků nalevo i napravo a jejich arogantní úsměvy mrzly ve světle zářivek ve vazebních celách.
Moc rád bych příště napsal článek: Ve vyšších kruzích se dnes nosí volnější střih a vodorovný proužek...
