Ne že by planul vášněmi nebo pálil a spaloval, ale platí o něm: dobrý sluha, zlý pán. O tom prvním jsme se mohli přesvědčit v Topolánkově vládě, o tom druhém v současné.
Kalousek je typický pragmatik a dobře zná technologii moci. Do vrcholné politiky se pronáměstkoval, takže dobře zná celý ten šedivý úřednický aparát, o který se politici opírají a který skutečně vládne a rozhoduje… a taky rozhazuje. A řekl bych, že má k němu pořád blíž než k politice – není to žádný politický vizionář, který dokáže přesvědčit a strhnout masy, ale zkušený úředník a technolog moci, který ví, jak se dostat nahoru jinými, jistějšími cestami, tedy po zádech jiných.
Když ještě jako lidovec vyštípal Tlustého ze slíbeného postu ministra financí v Topolánkově vládě, byla to jeho ministerská premiéra po šestnácti letech skutečného vládnutí v pozadí. Možná i proto byl jeho start ve vysoké politice relativně úspěšný a zajistil mu slušné renomé i na mezinárodní úrovni.
Tenkrát byl Kalousek jako vyměněný – z lidoveckého podrazáka se najednou stal tahoun a týmový hráč, schopný utlumit osobní ambice ve prospěch celku. Myslím, že to bylo právě tím, že Topolánek uměl vést, ať si o jeho ostatních schopnostech myslíme co chceme. Uměl vést pevnou rukou a neuhýbat nikomu, snad leda Dalíkovi.
Topolánkovou smůlou byl jednak výše zmíněný Dalík, jednak opilost mocí – když na nás za jeho vlády připadlo předsednictví EU, najednou se stal NĚKÝM. Bohužel ho tohle opojení odvedlo od domácích problémů a přivodilo mu citelný záchvat oportunismu ve vztahu k Lisabonské smlouvě. Asi ho fakt, že si může tykat s „velkými kluky“ Sarkozym a Berlusconim přivedl na ty správné myšlenky směrem k EU.
Ale zpět ke Kalouskovi – jeho ministerská premiéra netrvala dlouho, a pomohl ji poněkud trapným způsobem ukončit jeho zhrzený sok Tlustý. Kalouskovi bylo jasné, že lidovci po hysterické čunkiádě nemají šanci na znovuzvolení. Jako technolog moci si ale věděl rady, a stejně jako Bárta věděl, že úspěch v politice lze dosáhnout i pomocí dobrého marketingu.
Osedlal tedy stařičkého hraběte a založil s ním stranu. Jejím jménem evokujícím vrchol se trefil do vkusu a očekávání pravicových voličů, kteří byli naštvaní Topolánkovým oportunismem a postupující „změklostí“ ve vztahu k reformám.
Politický program nahradil aristokratickým šarmem stařičkého šlechtice, do něhož zabalil běžné bezobsažné fráze, které tak najednou zněly daleko důvěryhodněji.
Druhá vláda, v níž si taky vytrucoval křeslo ministra financí, má ale v čele měkotu Nečase – úředníka, který svůj politický vrchol dosáhl na ministerstvu sociálních věcí, a výš se dostal jen nešťastnou souhrou okolností. Na předsednické a premiérské křeslo byl spíš trochu proti své vůli vynesen politickým tornádem po Topolánkově pádu, a evidentně si ani s jedním ani s druhým neví rady.
V důsledku toho se v Kalouskovi opět probudil lidovec – když nad sebou necítil pevnou ruku, řekl si, že bude tou pevnou rukou sám, a začal fakticky vládnout s lidoveckým heslem „podraz a panuj“ na rtech.
Prvně si to vyřídil s Vondrou, který se na ministerstvu obrany začal hrabat v kšeftech Kalouskových kámošů, rozjetých tady pravděpodobně už v době jeho náměstkování.
Sestřelit Vondru nebyl problém. Když máte k dispozici ty nejlepší čmuchací psy, ke všemu vyzbrojené pravomocemi, o kterých se ostatním vyšetřovatelům může jen zdát, vždycky něco vyhrabete - zvlášť ve státní správě, kde stačí rýpnout a hned na vás vyskočí tucet kostlivců.
Vondra to ustál s odřenýma… no, vlastně odřený na 99% povrchu těla, ale kvůli permanentnímu sebebránění už mu nezbýval čas ani energie na vyhrabávání Kalouskových kostlivců, takže účelu bylo dosaženo. Černý Petr paradoxně nakonec stejně skončil na Kalouskově ministerstvu, ale v politice není důležité, kde Černý Petr skončí, ale kdo ho dostane první.
A Kalousek dál vládne a dál určuje pravidla, za jakých bude vláda fungovat, jako správná šedá eminence. Dál jako správný kozel ve funkci zahradníka káže o morálce, poctivosti a zásadách.
Při tom už si jistě připravuje strategii pro příští volby, po kterých nejspíš usedne do vlády se socialisty a lidovci.
Se socialisty nebude mít problém, jejich program se pod tlakem reality přibližuje k „neprogramu“ TOPky, a navíc v politice jde o nějaký programový průnik až na posledním místě. Tady se sice bude muset trochu krotit, protože socialisti mají na protlačení svých priorit v záloze komunisty, ale jako ostřílený lidovec nebude mít s krocením problém. Dobře ví, kam až může v podrazech zajít, a kde už by mohl narazit, takže se nejspíš zase stane dobrým sluhou.
Myslím, že Kalouskova strana má svoje jisté - voliče si vezme převážně z cca 10% skupiny „hledačů autentické pravice“, něco taky z „hledačů čisté politiky“, kteří tak rádi sedají na lep marketingovým mágům a nechají se mámit hezkými slovíčky. Možná mu jich dalších pár spadne i od ODSky, která vytrvale ztrácí jak osobnosti, tak razanci a tah na branku, a tím pádem i příznivce a voliče.
Možná už brzo zase budeme stát před otázkou, koho volit. Pro mne jako pro pravicového voliče je to dnes hodně zapeklitá otázka.
ODS, kterou jsem volil dosud, ztrácí vytrvale šťávu a měkne, a nějaká pravicovost je jen vzdálenou vzpomínkou. Že jsou pravice snad musejí mít vytištěno i na toaletním papíře, aby si to funkcionáři denně připomínali, kdyby se jich náhodou někdo zeptal.
TOPka je pro mě z výše uvedených důvodů nevolitelná, nechci si zahrávat s ohněm. Taky si myslím, že příští volební období bude jejich poslední – s politickým marketingem nevystačíte navěky, nová značka se rychle okouká, a lidi časem začnou přemýšlet o jejím obsahu.
SSO má pro mě sympatický, i když kapánek nečitelný a v některých bodech málo realistický program. Jenže jí chybí osobnosti, a tak budí spíš dojem zájmového kroužku než politického subjektu. Petr Mach má politické charizma skautského vedoucího a neumí své názory a postoje srozumitelně a přesvědčivě prezentovat, takže těžko vzbudí zájem a přitáhne nějaké masy - což je nezbytná podmínka pro vstup do vysoké politiky.
Takže fakt nevím...
