Constantine, aneb važ si svého daru

Je šedivé čtvrteční ráno. Atmosféra v celém bytě je ospalá, vzduch mě trochu dusí, otevírám okno a vítám tak nový den, který s sebou určitě přinese něco hezkého. Dostala jsem chuť na film.

peklo je misto jako je New York, jen je trochu jiné

Označuji se za náročného diváka, pročítám recenze a film si umím vychutnat stejně jako ochutnavač dobré víno. Romantiku moc nemusím, ale cokoli s dobrou pointou, hereckými výkony a vtipem u mě doduje. A tak můj výběr padl na film Constantine.

Žil jednou v jednom městě John, John Constantine a tento muž měl zvláštní dar. Viděl svět takový, jaký je. Viděl, kdo je dobrý a kdo takový není, kdo je na straně dobrotivého nebe a kdo propadl peklu. Lidé mají jen tenkou slupku, kterou jeho oko umělo sundat. Ale nic není tak dobré, jak se zdá. Johnovi rodiče nechápali, co jejich syn vidí a začali ho léčit, což u něho vyvolalo dojem, že není v pořádku a když se svého daru nemohl zbavit ("spíše prokletí", jak sám říkával), pokusil se jako teenager o sebevraždu. Oficiálně byl 2 minuty mrtvý a víte co čeká ty, kteří poruší svátost čistého života a sami ho ukončí. Ano, peklo. Sem se měl dostat. Ale podařilo se ho po této hranici znova oživit. A tak se rozhodl koupit si Boží milost tím, že do pekla bude natrvalo vracet ty, kdo poruší rovnováhu.

Nebe a peklo existují vedle našeho světa. Udělali takovou sázku: kdo na svoji stranu svede víc lidí, ten bude vládnout světu. Žádné přímé kontakty s lidmi, jen nepřímý vliv pomocí jejich stoupenců... tedy lidí, které John jako jeden z mála vidí. Ale právě do této doby se do hlavního dění dostává úloha kopí Osudu a postava Mamona, syna Ďábla. A role policistky Angely, kterou s její sestrou Mamon použije jako médium. Vstupní brána do našeho světa.

Nebudu vám sem psát celý děj, připravila bych vás o všechny zážitky a postřehy, protože byste je čekali a nebylo by to prostě ono. Na mě tento film udělal velký dojem. Jedná se o filmovou verzi komixu o muži, který si až na třetí pokus začal naplno vážit svého života.

Postava Johna byla popudem k uvažování nad smyslem života a daru. Každý má dar. Někdo umí kreslit, někdo vezme do ruky hudební nástroj a dokáže na něho hrát. Prostě mu to jde. Někdo má dar mluvit, to především politici nebo diplomaté. Pro někoho je jeho dar možná překážkou, nebo spíš něčím nežádoucím. "Proč jsem zrovna takový?" Možná je v tom úmysl. Možná ne. Třeba nad tímto článkem mávnete jen rukou. Třeba neumím psát, snad je to jen mým mrháním sil a energie. Ale dělám jen to, v co věřím. Přestože se mi někdy mé kroky s odstupem času zdají nelogické, nelituji ničeho, co jsem udělala. A tak to má přece být. Okolnosti se mění. Pokud jsem taková, jaká jsem, ráda, pak bylo dobře to, co jsem udělala v minulosti. Jinou cestou bych se možná sem nedostala a litovala bych.

Život máme jen jeden. A ne každý dostane tolik možností to zjistit, jako třeba John Constantine, protože ten dostal tři šance. Nebe a peklo i v našem světě jsou tak blízko. A jen na nás je, jaký bude náš život.