Vzpomínky na maminku
Vezmu to popořádku a bude z toho takový nekrolog, který možná zazní i na její kremaci.
Maminka se narodila v rodině stavitele Jana Potůčka – tedy z mého pohledu dědy Potůčka, který působil v Přelouči na Pardubicku. Její maminka, také Jiřina a pro mě babička Potůčková, byla na svou dobu emancipovaná mladá žena: vedla dědovi účetnictví a řídila prý výborně automobil, nebo aspoň rozhodně lépe než děda. Potůčkovi vedli obě své dcery k tomu, aby si velmi cenily vzdělání a aby si v životě zvolily zajímavou práci, a obě se našly v technických oborech: maminka vystudovala chemii a její sestra Hanka stavitelství jako její tatínek.
Maminčinu povahu myslím dobře ilustrují dvě vzpomínky z dětství: prý nerada kreslila obrázky, ale zato velmi ráda rýsovala podle pravítka, rýsovacích potřeb byl ostatně u Potůčků vždycky dostatek. A protože byla narozená v říjnu, nechtěli ji v necelých šesti letech vzít v Přelouči do školy, ale ona už se tak těšila do první třídy, že raději celý rok bydlela u příbuzných v Chlumci, jen aby mohla chodit do tamní školy, kde ji byli ochotní vzít. Později na pardubické reálce byly ve třídě jen dvě dívky mezi samými chlapci, ale maminka přesto vynikala v matematice a pomáhala s ní svým spolužákům. - Ostatně nám do svých 87 let vždy naprosto přesně rozpočítávala platby inkasa v rámci domu, a když to přestala zvládat, raději jsme to vzdali...
Naopak s velkým odporem vzpomínala na období totálního nasazení za druhé světové války. Po maturitě nemohla dál studovat, protože za války byly vysoké školy zavřené, a musela pracovat v místní přeloučské továrně na rádia; jednotvárná manuální práce, kdy ostatní děvčata kolem ní neustále zpívala píseň o červené sukýnce, což byl dobový dechovkový hit, pro ni znamenala úplnou noční můru.
Velmi šťastná určitě byla v poválečných letech 1945-47, kdy studovala v Praze; vyprávěla, jak prakticky každý večer chodila do divadla nebo na nějaký koncert, a také se v této době vypravila na několik týdnů s partou vrstevníků do Francie. Od roku 1948 zhruba do roku 1956 se ovšem cestovat prakticky nedalo a pak jen omezeně, ale moji rodiče stále hledali možnosti a skulinky, jak se přece jenom do ciziny podívat.
Recepty na šťastné manželství – a na život
S otcem se poznala při své vědecké práci v ÚOCH, který založila parta nadšenců v roce 1953 v rámci tehdy vznikající Akademie věd. Byli tam většinou mladí, velmi dobří odborníci, kteří ale také jezdili společně na vodu, pořádali různé oslavy a recese a podle všeho si i v padesátých letech dokázali vytvořit bublinu velmi snesitelného života. Z tohoto pohledu byla chemie a chemický výzkum dobrá volba, jádro věci nebylo možné zpolitizovat a režim byl nucený si své vědce pěstovat a příliš jim nebránit v seberealizaci, protože mu byli velmi užiteční. Myslím, že filozofie mých rodičů byla s režimem si nezadávat, ale na druhé straně si jím nenechat zkazit život a vyhýbat se veškerým konfrontacím. Po matce vstup do strany nikdo nechtěl, protože měla „buržoazní původ“, otec se vždycky dokázal nějak vymluvit.
Moji rodiče měli k sobě výborný vztah, dobře se doplňovali a možná na sobě byli až závislí. Otec byl spíše romantik, matka spíš střízlivá duše, a většinu mluvení vždy obstarával on, zatímco tišší a uzavřenější maminka zůstávala společensky jakoby v jeho stínu. Ale určitě si dovedla prosadit svou, pokud jí na něčem záleželo.
Oba žili prací, ale nesoupeřili spolu a matka o sobě prohlašovala, že rozhodně není feministka. Vždycky se pokládalo za samozřejmé, že otcova práce je jaksi „důležitější“ a matka dosáhla svých největších vědeckých úspěchů až později v životě, jako čtyřicátnice a padesátnice. Orientovala se na biochemii a prozradím vám, na čem pracovala: byla to peptidyl transferáza a její role v enzymatických charakteristikách proteosyntézy.
Volný čas rodiče vyplňovali kulturou – návštěvami koncertů, divadel a výstav, a také cestováním. Vzpomínám si, že do Bulharska k moři jsme jezdili již v 50. letech, kdy to nebylo vůbec běžné, pobřeží bylo ještě liduprázdné a bylo potřeba si opatřit pozvání. To rodiče získali od otce jedné své spolupracovnice, bulharské stážistky, jejíž otec byl dokonce generálem. Oba rodiče si ovšem hodně užili i výjezdů na vědecké stáže a konference, hlavně v šedesátých letech.
Jejich vzájemný vztah byl tak dobrý i díky schopnosti ústupků a kompromisů; jako příklad mě napadá pořízení rekreační chalupy, a to ve stejném roce, kdy naši získali i rodinný domek se zahradou v Praze. Nápad s chalupou byl myslím výhradně otcův, to on chtěl jezdit na Vysočinu, kterou miloval z dětství, a toužil také na chalupě kutit. Matka by byla určitě raději jezdila na výlety na stále nová místa, protože opravdu nebyla kutilský typ. Ale nějak se shodli, matka zvala na chalupu návštěvy a užívala si s nimi výlety do okolí, zatímco otec si vymýšlel stále nové kutilské a „budovatelské“ projekty.
Velkou zkouškou pro oba určitě bylo postižení mého mladšího bratra, těžká mentální retardace; přitom s námi žil až do svých patnácti let. Největší díl péče ovšem nesla babička Potůčková, která se o nás obě děti starala. Maminka si na tuto tragédii nikdy nestěžovala, nesla to velmi statečně a návštěvy v Ústavu sociální péče a posílání balíků patřily k běžné realitě jejího života. Bratr zemřel před čtyřmi lety, také začátkem února, téměř na den stejně jako maminka.
V roli babičky
Mamince, respektive oběma svým rodičům, jsem mohla svěřovat své děti už od jejich nejútlejšího věku, běžně s nimi jezdili na dovolenou, buď zase k moři, nebo se o ně starali na chalupě, zatímco mně dnes připadá péče o má vlastní vnoučata jako něco komplikovaného a náročného; zpětně musím obdivovat, jak maminka všechno s přehledem zvládala.
Tatínek zemřel už před jednadvaceti lety a maminka nesla dlouhá léta své vdovství velmi statečně. Z minulosti jí ostatně zůstal okruh kamarádek, s nimiž zase vyrážela za kulturou a na výlety, a teprve ve věku kolem pětaosmdesáti let jí zdraví pomalu přestávalo sloužit, až v posledních létech byla už závislá na cizí péči a strávila je v domově seniorů v Kytíně, kde nalezla velmi pohodové a domácké prostředí. Zdálo se, že i tenhle osud nesla vyrovnaně a netrpěla jím.
Myslím, že prožila krásný a hodnotný život, kdy měla možnost dělat věci, které ji velmi bavily, a prospívala jimi i dalším lidem; kéž by se to podařilo každému z nás.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.