Není lehké hezky pojmout nelehké téma, ale Vám se to podařilo

Přijměte mou upřímnou soustrast

Velkou soustrast!

A moc krásně napsáno ...

Odchod milované maminky na druhý břeh - asi největší bolest pro většinu lidí.

Upřímnou soustrast a mnoho sil pro zvládnutí těchto těžkých chvil.

I ode mě upřímnou soustrast. A hodně síly tu bolest překonat.

Upřímnou soustrast.

Díky za rodinnou historku. Pro mě zajímavé, protože například sociální rozdíly mezi lidmi jsou odjakživa nebetyčné. Lidé se na ně zaměřovali už v pohádkách a mýtech. Například králové - symbol moci, bohatí a chudí atd. Vlastně je to obrázek naplněného života - což zní příjemně v době, kdy média a lidé pořád úpí nad pandémií...V tomto rodinném obrázku žádné stesky - o válce a komunismu jen zmínka. Všechno je opravdu subjektivní a pokud vám nepadají na hlavu bomby a v nějaké režimu, nesvobodném, máte práci, která vás těší a zajistí, není co řešit. Kytín je moc hezký, před pár lety mě tam zavezl kamarád. Můj otec umřel taky před 21 lety. Máti ale už před 11. Nicméně stále žije moje tchýně, jíž je 95 let - nicméně ležák, ale stále vnímá a myslí jí to. A to je ten život. A propos, vybavilo se mi, jak jsem jednomu jungiánskému psychologovi řekl , že i v režimu komunismu v ČSSR byli někteří lidé šťastní a ten režim je vlastně nezajímal. Měl jsem před očima přitom svého strýce a jeho manželku. Jezdil jsem k nim na prázdniny - milovali se, žili na vesnici, pracovali v JZD a oba byli zjevně vytrvale v pohodě, ač nic neměli, mimo chalupy, žádné dovolené, ovšem žádná divadla a koncerty, ale bylo jim to jedno, ani nečetli. - Psychoanalytik mi odvětil, že to není možné a že tomu nevěří. Lidská duše je prostě složitá.

Upřímnou soustrast,

Krásnej, dlouhej a plnej život! To se každému nepoštěstí. Přeju hodně sil i radostí do dalšího života bez Vaší maminky.