Když občas nahlédnu skulinkou do světa korporací a myšlení určovaného optikou peněz, je to pro mě jako rána pěstí do žaludku. Ačkoli se my ekologové můžeme přetrhnout, pořád poznamenáváme společnost jako celek jen velice málo.
Po loňském roce, kdy se středoškolská a jiná mládež vzepjala k vlně protestů proti tomu, jak lidská společnost ignoruje klimatickou hrozbu, kterou sama způsobila, jsem měla pocit, že se tahle témata už dostala do „hlavního proudu“ lidského myšlení a prakticky nikdo už je nemůže ignorovat.
Jenomže to tak není.
Nedávno jsem na iDNES zahlédla článek o tom, že finanční skupina PPF vydala výroční zprávu za loňský rok.Zřejmě je to dokument velice důležitý,kterýurčuje, jak se říká, tep doby. Ano, tentokrát měl pokornější ladění, ale vůbec ne kvůli klimatické hrozbě.Kreflexia „návratu ke kořenům“ (táborovému ohýnku, rodině, rodným městečkům...)přiměl Petra Kellneraa jeho kolegykoronavirus.Ohledněklimatickýchzměnzůstávajíabsolutně bezstarostní.
"V roce 2019 se světu ještě dařilo,“stojí na začátku textu výročky.Protože skupina PPF nerušeně vydělávala a to se počítá. Teprve koronavirus se do jejích výdělků citelně zakousl,a až tohle hryznutí finančníky trochu probralo.
Nepochopitelný svět velkých peněz
Drásá mě, jak se ty dva světy ignorují – tedy že PPF a Kellner ignorují ekology, to je samozřejmé, ale kupříkladu já sama taky volím životní strategii ignorovat svět byznysu a korporací. Což je vlastně strašně krátkozraké… protože mantinely toho, co můžeme dělat MY (jako například provozovat kutilské DIY samozásobitelství), bohužel určují ONI, a kdyby se naše hnutí opravdu rozrostlo, začalo být masovější a lidé by přestali nakupovat zbytečnosti a začaly by krachovat supermarkety a automobilky, tak… si myslím, že by ONI asi násilně (tedy pomocí zákonů, ale razantně) omezili možnosti, jak ten „velký systém“ korporací ignorovat a žít si skromně mimo něj.
Bylo by užitečné, kdybychom se dokázali vžít do myšlení té druhé strany. Jenomže je to opravdu těžké.
Z Kellnerových výroků, které ve zprávě jsou, vysvítá, že tento muž žije ve stavu jakéhosi opojení prací, jejímž možná jediným cílem je vydělávat stále víc a víc miliard: je to hra, která ho nesmírně baví,testosteronový let, který ho unáší do stratosféry. Nějaké etické nebo ekologické dopady toho, co čeho investuje, neřeší.
A to ještě podnikání skupiny PPF není nejhorší.Ještě příznačnější je výrok Pavla Tykače, který nedávno hodlal koupit od ČEZu pověstnou velmi znečišťující tepelnou elektrárnu Počerady.Ten údajně prohlásil:„Uvažoval jsem tak, že když něco zákon nezakazuje, je možné to dělat.“
Ale přece jen… nemusí to tak být vždycky.
Takový Bill Gates klimatickou změnu opravdu řeší. Podívejme se, co píše na webu gatesnotes.com – překládám: „Patřím do skupiny investorů do soukromého fondu nazvaného Breakthrough Energy Ventures (podniky průlomové energetik), který vkládá přes miliardu dolarů do pomoci společnostem, u kterých existuje příslib, že přenesou skvělé myšlenky z laboratoří na běžné trhy. Svými investicemi se snažíme řešit pět hlavních úkolů, které jsem vyjmenoval (tím myslí podíly na produkci skleníkových plynů: výroba elektřiny 25 %, zemědělství 24 %, s velkým podílem chovu dobytka, výroba všeho možného 24 %, doprava 14 % a stavby 6 %)“.
Setrvačná společnost
Na nejvšednější každodenní rovině zůstává naše společnost vůči klimatickým hrozbám pořád netečná a spíš to vypadá tak, že citlivější jedinci se uchylují k individuálním řešením na úrovni prepperů a hromadí si zásoby, které jim umožní přežít všeobecný kolaps. Je pravda, že například plány na rozšíření letiště v Ruzyni se odsouvají a možná se nikdy nezrealizují, ale příčinou je zase spíš koronavirus než to, že bychom se vespolek dohodli, že další expanzi letecké dopravy nebudeme podporovat kvůli její uhlíkové stopě. Nebo si vezměte restaurace a jejich neutuchající nabídku masitých jídel a žádných jiných. Například i v ZOO Praha – kde by člověk tak trochu čekal, že půjdou příkladem v environmentálním myšlení – nemají v restauracích a u stánků ani jediné veganské jídlo, a z vegetariánských jedině smažený sýr. A to ani nemluvím o jednorázových obalech, hlavně kelímcích na nápoje...
Je pravda, že letos se u nás ve střední Evropě můžeme nechat ukolébat celkem příznivým počasím, kdy přiměřeně prší, ale kupříkladu v Británii mají teď v létě zatím bezprecedentní horka… a celosvětově je počasí pořád extrémnější. A až roztaje permafrost na Sibiři a bílý pokryv Grónska a Arktidy, mohou se podmínky na Zemi úplně vymknout všem představám.
Nedávno jsme si ověřili, že společnost dokáže převrátit svůj život vzhůru nohama a lidé se celkově velmi disciplinovaně podřizují nařízeným opatřením a přijímají omezení – ale k tomu zřejmě potřebují mít přímo pod nosem naprosto konkrétní a názornou hrozbu.
