Když jsem svým dospělým synům prozradila, že mám doma připravenou k vyplnění přihlášku do klubu skeptiků Sisyfos, objevilo se jim v očích krajní zděšení. „Ale mami, proboha, to nedělej!“ panikařili. „Tím se přece úplně znemožníš!“
Vyšlo najevo, že Sisyfos má image spolku nedůtklivých starých páprdů, brojících proti všemu, co se nedá změřit nebo pozorovat pod mikroskopem. Je možné, že na tak vyhraněné pozici jako oni opravdu nestojím, protože si dovedu představit, že třeba tu a tam opravdu účinkuje něco, co nedokážeme úplně přesně popsat a pochopit na základě exaktní vědy. Ale na druhé straně – jak mě ujistila zakládající členka Sisyfa, spisovatelka Věra Nosková - Sisyfos není názorově úplně jednotný a existují v něm různé proudy a diskuse. A já cítím v kostech, že se tam přihlásit chci.
Duševně jsem k tomu uzrála během posledních dvou let, kdy mě potkaly vážné zdravotní potíže. Velmi nepříjemně na mě totiž působily nejrůznější rady a rozumy mého okolí, které bych shrnula pod pojmem „magické myšlení“. Jiné pacienty tyhle všelijaké příšerné pavědecké tlachy možná povzbuzují – jinak by se netěšily takové oblibě a rozkvětu – ale já jsem se jimi cítila zahnaná do kouta a doslova sužovaná. Konkrétně mám na mysli teorii, kterou jsem si vyslechla od nesčetných známých a kamarádek, že totiž ÚPLNĚ KAŽDÁ nemoc má svoji psychickou příčinu. Existuje celá esoterická literatura na téma, jaké psychické trauma působí jakou chorobu, a zrovinka rakovina by podle toho měla být „nemoc hodných lidí“, kteří v sobě potlačují agresivní vzněty. Tohle na mě tedy rozhodně nesedí a agresivní vzněty v sobě nepotlačuju – sakra, když si na tuhle teorii vzpomenu, musím jít roztlouct pár talířů a rozkopat nějakou židli!
Podle těchhle teorií bez psychické příčiny prostě neonemocníte, přičemž psychická příčina se klidně může skrývat ve vašem raném dětství, v těžkém porodu a podobně (možná i ve vašem minulém životě). Bez psychické příčiny by si na vás nepřišel ani ten nejagresivnější bacil či virus, neřku-li nejsilnější dávka mutagenů! Naštěstí nějaká psychická příčina se najde vždycky a přiměřená léčba (zaříkáváním, harmonizací kmitočtů organismu, pí vodou nebo jiným zaručeně přírodním a nechemickým postupem) je vždycky po ruce.
Snažím se pochopit, proč jsou pro pacienty tyhle nesmysly tak přitažlivé, a vychází mi z toho, že současná oficiální medicína strašlivým způsobem zanedbává práci s psychikou pacientů. Samozřejmě připouštím, že psychika náš zdravotní stav velmi ovlivňuje, a tak je vlastně jedině logické, že si chudáci pacienti intuitivně hledí opatřit péči o svoji psychiku někde jinde, když s tím u zdravotníků nepochodí. Nemám nic proti tomu, když mají všichni ti esoterici, zaříkávači a přírodní léčitelé doplňkovou funkci, jenomže oni se s doplňkovou funkcí bohužel často nespokojí.
Dál mi na tom vadí, že člověk se tím ocitne, jak už jsem líčila, tak trochu zahnaný do kouta: jste vedeni k přesvědčení, že si za svoji chorobu můžete sami, a tak si nakonec připadáte provinile, místo abyste se zdravě naštvali na znečištěné životní prostředí a další civilizační faktory a snažili se na nich něco změnit. Takový je ale bohužel mechanismus magického myšlení: vykonávat různé drobné úkony (modlitbička) i rozsáhlejší oběti (mnohatisícové investice do léčitelů) v naději, že vám to nějaká vyšší síla tam nahoře připíše na futro.
