Částečně odvolávám své žehrání na sociální média. Objevila jsem síť, kterou pokládám za velmi prospěšnou. Nástroj občanské společnosti, abych tak řekla.
Pořád mi jde na nervy Facebook, který mi přijde jako přehlídka nudy a marnosti, i když je samozřejmě pravda, že se nesnažím ten neregulovaný proud tlachání nijak filtrovat, takže si za to můžu sama. Dobře. Teď mě ale nadchla záležitost, kterou najdete na adrese www.avaaz.org. Je to sociální síť spojující lidi kvůli různým naléhavým otázkám a hned jim nabízející, jak je řešit kampaněmi. Snad je to opravdu účinná zbraň, která může reálně ovlivňovat svět, protože každá zpráva se okamžitě rozšíří k několika milionům lidí a pokud je zaujme, mohou ji poslat dál a něco podniknout.
Stránky Avaaz jsou tři roky staré. Slovo „avaaz“ údajně znamená v mnoha řečech „hlas“. Autoři této myšlenky ji sami označují za platformu idealismu – lidé tady dávají najevo, jak by si ideálně představovali svět, ve kterém by chtěli žít.
Na stránky Avaaz jsem narazila v souvislosti s kampaní proti zavádění transgenních plodin do Evropy. Pod peticí adresované Evropské komisi, aby v Evropě nebyly po genově modifikované kukuřici a bramborách ukvapeně povolovány dalších transgenní plodiny, se sešlo už milion a čtvrt podpisů.
O tom, proč lidé v Evropě GM plodiny nechtějí, zda je to od nich tmářství a zda mají na odmítání právo, tady nechci diskutovat, napsala jsem o tom polemiku do Lidovek tady (proklik) – ale jde i o princip. Lisabonská smlouva totiž občanům EU zaručuje, že pokud se sejde pod nějakou peticí přes milion podpisů, povede to k adekvátní změně legislativy. A tenhle případ je první historický precedens, kdy se občané EU rozhodli toto právo využít. Ovšem jestli je Evropská komise vyslyší, to už je jiná otázka...
Každopádně Avaaz pomáhá spojovat hlasy podobně smýšlejících lidí a dodávat jim sílu, což mi připadá úžasné. Je to hmatatelná protiváha proti onomu rezignovanému pocitu bezmoci, který jinak člověk často mívá tváří v tvář různým změnám, se kterými nesouhlasí, ale de facto je nemůže ovlivnit. Kdybychom se totiž spokojili s vyjadřováním svých názorů jednou za čtyři roky při volbách, mnoho věcí, na kterých nám záleží, bychom vůbec nedokázali ovlivnit. I kdyby jen proto, že dění ve společnosti má určitou setrvačnost a že politici rozhodují na základě svého obzoru – jistě omezeného, tak jako má omezený obzor každý člověk. Prosazení nějaké změny by nejspíš trvalo několik volebních období a příslušný problém by mezitím zmizel sám – a vyřešil by se třeba zrovna způsobem, který se nám líbí nejméně. Čili osobně věřím na občanskou společnost, petice, referenda a podobné věci, umožňující poněkud bezprostřednější ovlivňování veřejného dění.
Pro představu, co na Avaazu třeba najdete: nejnovější výzva hovoří o tom, že Laurent Gbagbo odmítá odstoupit z postu prezidenta Pobřeží slonoviny, přestože prohrál volby a čelí mezinárodnímu odsouzení. Země je na hranici občanské války a zhrzenému diktátorovi, klíšťovitě přisátému ke své funkci, pomáhá držet moc místní produkce největší exportní komodity, kakaa. Z výtěžků Gbagbo financuje své vojáky šířící teror. Takže máte pomocí petic a dopisů tlačit na výrobce čokolád, aby Pobřeží slonoviny bojkotovali a kakao tam nenakupovali.
Další témata se týkají vztahu Tibetu a Číny, nebo návrhu zákona v Ugandě, podle kterého by se homosexualita měla trestat smrtí. Z ekologického soudku tady najdete kauzy ochrany velryb, klimatu a mnoho dalšího.
