Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Předem se připravte na to, že se v první části knihy budete muset prokousat méně záživnými pasážemi, což jsou zřejmě polemiky s jinými autory, znevažujícími spiritualitu prérijních indiánů. V dalších částech publikace budete ale odměněni krásnými popisy života, zvyklostí a obřadů kmenů původních severoamerických obyvatel.
Za vrchol knihy a hlavní důvod, proč si ji koupit, osobně pokládám reprodukce autorových obrazů – ty přímo vyzařují mystičnost, posvátnost, sepětí s přírodou, volný, hrdý a zároveň tvrdý život těchto kmenů, jejichž svoboda je vyvážena mnoha zákonitostmi a pravidly. Tento svět je utvářený přírodou a jejími prvky, oblohou, letícím orlem, bizonem, kameny, stromy, vše je prostoupeno spiritualitou a pro indiány to má tak základní význam, že se naprosto nemohli a nechtěli přizpůsobit způsobu života bělochů, tedy se asimilovat, a ve střetu obou civilizací pro ně byl přijatelnější zánik.
Další části knihy tvoří výňatky z deníku a korespondence, kde autor popisuje své zážitky a dojmy z pobytů mezi indiány v šedesátých letech minulého století, což je mnohem poutavější a informativnější četba.
Utloukání argumenty
Problém je možná v uspořádání publikace, kdy je čtenář ihned konfrontován s polemickými články. Ty mi připadají psané dosti klopotně, často repetitivně, jako by se autor nemohl dobrat podstaty toho, co chce říct. Zčásti zřejmě jde o běžnou odbornou filozofickou hantýrku, ale zčásti i o jakousi autorovu charakteristickou umanutost a posedlost. Asi ho namíchl někdo, kdo indiánům připisoval „primitivní“ duchovno a tím, že uctívají „jen“ kameny nebo stromy. Což není pravda, duchovnost indiánů zahrnuje přírodu a její prvky, ty jsou pro ni zásadní, je na nich založena a indiáni bez nenarušené okolní přírody nemohou existovat – ale zároveň vše sjednocuje univerzální duchovní princip, což přesně zapadá do rámce autorovy preferované filozofie religio perennis.
Co to je religio perennis? Vyhledala jsem si, že toto učení (též philosophia perennis) razí koncepci, že různým náboženským tradicím je společný jediný metafyzický základ nebo původ, z nějž pocházejí veškeré ezoterické a exoterické doktríny. Fajn, a co zde znamená to „ezoterické“ a „exoterické“? Esoterický: vnitřní, tajný, přístupný jen zasvěcencům; exoterický: běžně vyučované a sdílené znalosti a praktiky/zvyklosti.
Uvedu úryvek, který ilustruje autorův styl. Jeho první část docela dobře chápu: „Vyčítat indiánům nebo šintoistům, že uctívají modly nebo zvířata, znamená přiřknout jim antisymbolickou mentalitu, což odporuje reálným faktům. Pro indiány je bizon „božstvo“ - nebo „nositel božstva“ - ale už ta skutečnost, že jej loví, dokazuje, že jasně rozlišují mezi „skutečnou“ entitou a „nahodilou“ nebo „iluzorní“ formou.“ Bezprostředně ale navazuje věta, kterou jsem se marně snažila pochopit: „I kdybychom předpokládali, že v případě jednotlivce může v symbolickém myšlení existovat prvek „panteismu“, nebyl by tento omyl větší než myl „monoteisty“, pro kterého jsou věci jen tím, čím se jeví, a pro něhož je symbolika pouze jakousi nadbytečnou alegorií.“ - Cože, copak monoteisté, jako třeba křesťané, nemají opravdové symboly? - Dál text pokračuje podobně nesrozumitelně.
Překladatelka paní Jana Fořtová mi mé dojmy potvrdila a tuto konkrétní větu mi vysvětlila– cituju: „V tom úryvku jde o to, že normální běžný křesťan už tu symboliku v podstatě nevnímá. Řadoví křesťané se soustředí na světské věci a přežití, takže tyhle symboliky opomíjejí - kdežto indiáni (a asi i šintoisti) to berou každodenně vážně - i když uctívají ta zvířata - jenže je berou jako božstvo, takže jejich víra je v podstatě opravdovější než ta naše.“
A dodává: „To je prostě Schuon. Blázen. Mystik a malíř. Měl indiány rád a chtěl dokázat, že jejich myšlení a náboženství je na stejně vysoké úrovni jako to "západní". Že jsou vlastně dál než my.“
Něco málo o autorovi
Frithjof Schuon (1907-1998) byl výtvarník a spisovatel se zájmem o duchovno, výrazná osobnost filozofie religio perennis. Ta vychází z platonské ideje jednoty, ze které pochází vše existující, a její populárnější formou je universalismus – myšlenka, že všechna náboženství směřují k jediné základní pravdě. Do tohoto proudu patří třeba teosofie.
Frithjof Schuon, Opeřené slunce, kapitoly ze života prérijních indiánů, Barrister &Principal (dnes Lukáš a syn), 2021
