Téma spolupráce s mikroorganismy při zahradničení mě zajímá, a tak jsem se přihlásila na kurz jejich využívání v zemědělské praxi, který vedl slovenský farmář Timotej Szabo.
Upřímně řečeno mě k účasti na kurzu vyprovokovala příručka s názvem Manuál o mikrobiote pro remineralizácii pody v rukách roĺníka, kterou Timo Szabo přeložil ze španělštiny a jejíž autor Jesús Ignacio Zamora ji určil mexickým rolníkům. Napohled veselá knížka s karikaturou mikrobů na obálce totiž neposkytuje vysvětlení toho, co se v půdě děje, spíš obsahuje útržkovitá tvrzení hemžící se odbornými výrazy, o nichž se asi nepředpokládá, že by je rolníci chápali. Jsou v ní chyby, nad kterými se jen trochu biologicky vzdělaný člověk otřese („som nematód, živím sa larvami druhu Coleoptera a Lepidoptera“ - jedná se o brouky a motýly a nejsou to druhy, nýbrž hmyzí řády).
Také její návody na přípravu různých půdních testů nebo na množení mikroorganismů mi v praxi nevycházely – postupy nejsou popsány dostatečně podrobně. Příručka může podle mě fungovat jen ve spojení s kurzem, kde to člověk všechno názorně uvidí a pochytí. Z tohohle hlediska byla má účast na kurzu úspěšná, popsané metody jsem konečně pochopila a dokážu je aplikovat.
Víkend plný průpovídek
Má cesta k pochopení různých nejasností byla ale trnitá, protože Timovy metody výuky jsou velice svérázné. Jeho projev připomíná buldozer, který se valí a nedá se jen tak zastavit. Svoji životní strategii sám označuje "expanzívny extravert" a znamená to, že se na vás hrne lavina repetitivních bavičských hlášek a zvláštních osobitých šifer, jejichž luštění je tak vyčerpávající, že už člověku nezbývá energie na věcnou debatu. Pro představu – mnohokrát jsme vyslechli štulce na adresu "celých ústavů vědců s tituly, kteří se ani vzájemně nedovedou domluvit", proti nimž se Timo vymezuje jako muž praxe, který jde na všechno zpříma - „mouka a voda, nic mezi tím“ - jenomže, když už se držím tohoto obrazu, mně osobně vadí, když se neřekne, proč máte vzít zrovna mouku a vodu a co se děje, když je smícháte. Několikrát jsme si vyslechli stížnost na spolupracovníka, se kterým se musel rozejít, protože mezi tu mouku a vodu vkládal vlastní ego. Timo nám tak strašně chtěl zdůraznit, že sám ego do hry neplete, až vlastně o tom egu pořád mluvil, a tím ubíral prostor pro věcné informace o mikrobech v půdě a dění kolem nich.
Sláva, mám vysvětlení...
Pro ty, koho mikroby v půdě také zajímají, tu uvedu pár příkladů vysvětlení, ke kterým jsem se dosti svízelným způsobem dopracovala.
První příklad:
V příručce stojí, že 50% roztok alkoholu se používá jako „živná půda“ pro metodu zvanou „roľnický mikroskop“ - roztok nakapeme na vzorek půdy a příští den pozorujeme, objeví-li se slizovitý povlak bakterií nebo vlákna (hyfy) hub. Alkohol v této koncentraci by ale samozřejmě mikroby zabil. Vysvětlení spočívá v tom, že se musí kápnout jen po jedné kapce (3 kapky na různá místa vzorku), na vlhkém vzorku se zředí vodou, ale dál se ho podle mě musí chopit bakterie rodu Acetobacter nebo podobné, které alkohol transformují na ocet – a ten se stane živnou půdou pro další organismy. Ptám se na to lektora.
Odpověď: „Je to tak uvedeno v metodice. Mouka a voda, nic nevkládat mezi to. Bůh nebo Darwin?“
„Darwin,“ odpovídám.
„Jako darwinistka máte o mnoho víc věcí k věření než jako věřící křesťanka“.
Aha.
Druhý příklad.
Ptám na to, co mi napsal pan inženýr Jaroslav Záhora, guru našich půdních mikrobiologů působící na Mendelově univerzitě, na mé dotazy ohledně konkrétních postupů uvedených v příručce. Když to shrnu, vyjádřil skepsi asi v tom smyslu, že zdravá a živá půda si svou rovnováhu ustaví sama, a když do ní budeme uměle přidávat jiné mikroby, stejně se to mine účinkem. Takže nejlepší je vytvářet pro ně dobré podmínky a nechat všechno běžet přirozeně.
Na to Timo: „V takovém případě by se mýlilo Monsanto, plán B!“
Nechápu.
Opakovaným dotazováním pochopím, že nadnárodní korporace dnes už také sázejí na biologické postupy, a to je ten plán B. Přece by neinvestovaly peníze do nějakých nesmyslů.
Aha.
Třetí příklad.
Mikroby z lesní hrabanky (tu jsme získali ze soukromého pozemku, abychom nedělali nic zakázaného) se podle příručky „aktivují“ tak, že se smíchají s otrubami a melasou, napěchují do kbelíku a vzduchotěsně uzavřou. To mi vrtalo hlavou, protože když pěstujeme houby nebo množíme aerobní bakterie, je k tomu přece potřeba vzduch. Vysvětlení je prosté – mikroby v této situaci zasporují a vydrží pak v našem „silu“ velmi dlouho. Ale vlastně se nepomnožily a termín „aktivované“ možná není přiléhavý, získali jsme zakonzervovaný očkovací materiál.
Tady jsem odpověď zjistila poměrně rychle, ale v příručce byste ji hledali marně.
„Kto nemá psa, poľuje s kocúrom“
Další často opakovaná Timova průpovídka – španělské přísloví, které si dovezl ze svých toulek po světě. Určitě získal léty pestré praxe spoustu zkušeností a je výborný praktik, svoji obdivuhodnou obří biopapriku (jak říká - cílovou plodinu) pěstuje na písčité půdě s velmi nízkými srážkami, pomáhá si předplodinami, zaléváním „špinavou“ vodou s jílem, kamennými moučkami a právě i různými mikrobiálními přípravky. Na jeho kurzu byly nejlepší právě ty části, kde jsme míchali v barelech různé ingredience a připravovali směsi, kterými se pak mělo něco naočkovávat a mikroby se měly dál množit „v terénu“. Ale jeho výklad jako by mezi můj mozek a to, co jsem dělala rukama, vkládal nějakou clonu, zamlžoval to.
Například nám opakovaně vštěpoval, že „les a louka jsou jiné planety“ - ale nevysvětlil poměrně jednoduché rozdíly spočívající v tom, že v lesních systémech je poměrně mnohem víc hub, nižší pH a dusík dostupný pro rostliny má amoniovou formu, zatímco v jednoletých systémech převažují bakterie, pH je vyšší a dostupný dusík je převážně ve formě dusičnanů. Stejně tak vůbec neřekl, že zatímco bakterie (třeba v kompostu) rychle stráví cukry a proteiny, houby pak začnou pomaleji konzumovat celulózu a ligniny. Tohle jsou celkem prosté základní věci, které člověku umožní pochopit mnohé další, a vůbec není potřeba je zamotávat a komplikovat. Takhle, jak jsme to slyšeli, to všechno působilo spíš jako spletité učení, do kterého my nezasvěcenci nemůžeme proniknout, a tak nám nezbývá než vykonávat příslušné obřady k uctění mikrobiálních božstev, aniž jsme chápali, proč přesně je děláme.
Kde se dovědět víc
Zájemcům o (nejen) mikrobiální život v půdě bych doporučila knihu Ladislava Miky a kol. Život v půdě, kterou právě vydala Lipka. Pokud čtete anglicky, pak knihu Teaming with Microbes od Jeffa Lowenfelse a Wayne Lewise, a také videa od americké odbornice Elaine Ingham.
