Jak si muži drží klobouky

Je zajímavé pozorovat, jakými způsoby se muži vyrovnávají s postupující emancipací žen. Spisovatelka Věra Nosková, která právě píše knihu Chraňme muže, prohlásila: „Mě zajímají ti obyčejní muži, co si jen drží klobouky při té prudké jízdě s kopce.“ Osobně mě zase zajímají ti, kteří stíhají nějak reagovat.

Někteří muži se upřímně snaží zkoumat mužskou identitu a řešit roli muže v rodině. Liga otevřených mužů (www.ilom.cz) pořádá setkání pro rodiny, mužské skupiny, nabízí každoroční putování mužů po horách nebo třeba “Mužský trénink 2010 – Mužská síla”. V doporučené literatuře mají mimo jiné klasiku jako Železného Jana od Roberta Blye. Petr Zavadil v článku na těchto webovkách říká například: “Ženy po nás chtějí, abychom hráli více rolí současně, a my jsme přitom pořád malí kluci, kteří si ani pořádně nevědí rady sami se sebou. Jedinou možností, jak se z této zapeklité situace dostat, je utužování přátelství mezi muži, odhodlání mužů nestydět se za své slzy, ale ani za to, že jsme muži, a předávat své mužství dalším generacím. Sám jsem na začátku cesty. Tak mi držte palce, abych to zvládl.” Sympaťák!

Pokud muži tyto věci vůbec řeší, vesměs vytvářejí „pánské kluby“, ale v některých jde spíše o siláckou pubertální odvetu ženám za to, že si troufly ohrožovat mužskou dominanci. Na první pohled celkem neutrální se jeví být Svaz mužů, jehož posláním oficiálně je kontrolovat, aby se rovné příležitosti nepřeklopily na druhou stranu, a pokud se to už stalo, napravovat to (www.svaz-muzu.cz). Za svá hlavní témata svaz označuje rovné příležitosti, úlohu muže v dnešní společnosti, gender budgeting a mainstreaming, vzdělání, zdravotní péči, domácí násilí, rodinu, rodinné právo, otcovskou otázku a odstranění všech forem diskriminace podle pohlaví. To vypadá chvályhodně a člověk je rád, že se o to muži také začali zajímat. Když se ale blíže podíváme na výsledky jejich úsilí, působí dosti obsesívně, jednostranně a místy jako naprostá fikce a falšování reality. Jako problém domácího násilí: tito pánové tvrdí, že „většinou obětí násilných činů jsou muži“, což mi připadá jako hodně silné kafe – čím to je, že oficiální údaje udávají, že až 95 % obětí domácího násilí jsou ženy a pouhých 5 % tvoří muži? Stydí se muži za to, že jsou obětí násilí, nepřihlásí se a nevyhledají ani lékařskou péči? Nadržuje policie tolik ženám? Daří se snad spiklenecky utajovat množství zmrzačených a zmizelých mužů a dětí, kteří byli ženami zraněni a zavražděni???

Svaz mužů hodlá zabraňovat rozpadu úplných rodin, ale neříká jak, snad ztížením rozvodů? Chtějí nechat rozvedené matky ještě víc strádat, aby ty potvory pořádně potrestali? Pokud chtějí nabádat muže, aby šli do sebe, a neutíkali od rodin a řádně platili výživné, nebo pokud by kupříkladu chtěli pořádat předmanželské workshopy, pak jim fandím. Hlásají podporu otců na rodičovské dovolené – rozhodně fandím. Rovné podmínky při svěřování dětí do péče matek a otců – rozhodně fandím, pokud se toho nechtějí domáhat agresivitou, sprosťáctvím a výtržnictvím jako jiný pánský klub k213. Chtějí odstranit diskriminaci podle pohlaví, ale co mají přesně na mysli? Tvrdí: „Tradiční rodina je dnes vystavena útokům ze všech stran.” To jsem si tedy nevšimla! A dál: “Role ženy a muže se navzájem doplňují. Je nesmyslné tyto rozdíly stírat nebo násilně potlačovat. Naopak jejich rozvíjení obohacuje vztahy i život sám.” Čtu dobře mezi řádky, že si skoncování s diskriminací podle pohlaví představují tak, že ženy vrátí v souladu s jejich přirozeností k plotnám? Neměli by se náhodou zeptat samotných žen, co si o tom myslí? Mimochodem, zpravidla jsou to muži, kdo nechtějí uzavírat sňatky, takže by mohli v tomto směru výchovně působit ve vlastních řadách… ale nějak se mi zdá, že v tomhle jejich program kupodivu nespočívá.

A konečně: “V dnešní době média dávají prostor tématu muži versus ženy jenom úzkému kruhu žen.” To mě tedy opravdu udivují, protože sama stále a všude narážím na propagaci mužského šovinismu, ale na nějaký jeho protějšek – militantní feminismus – nikde.

A jsem u poslední skupiny mužů, do které patří kupříkladu zmiňovaný klub k213 (www.k213.cz). Tohle působí jako zastydlý pubertální vzdor a remcání nehodné pravých mužů. Tihle chudáci kolem sebe kopou s pěnou u úst hlava nehlava a ztrácejí body svou vulgaritou, demagogičností a rozzuřeností. Pár ukázek rétoriky z jejich webovek: „Feministická justice kryje matky o sto šest“, „LOM – Liga na lámání mužů pořádá ve čtvrtek seminář na téma Smrt. Možná má za vládní peníze připravit muže na jejich konečnou likvidaci. Přirovnání k protektorátnímu Kuratoriu tak není zcela od věci. Proto jsou také všude v médiích vidět, pro ty štědré dotace od (femofašistického) státu.“ „České studentky prý ovládají vysoké školy - a feminista Vorvaň z Práva se z toho raduje.”

Také webovky www.agresorka.cz jsou evidentně jejich dílem. Narafičili je zřejmě proto, že jim chybí přiměřeně vulgární, agresivní, militantně feministická opozice, a tak si ji museli sami vytvořit a vyzývají tu k násilí na mužích i dětech v rodinách.