Uznávám, že zahrádce momentálně nehrozí mučivé sucho, občas nám sprchne. Ale všimla jsem si jiné zneklidňující věci: kam se poděly ty spousty hmyzu, které oživovaly krajinu?
Médii nedávno prošla vlna článků o tom, že celosvětově ubývá hmyzu, a to jak druhové pestrosti, tak i jeho celkové biomasy, a já jsem si uvědomila, že to můžu potvrdit z vlastní několik desetiletí dlouhé zkušenosti. Je to názorně vidět!
Už před pár lety jsem si všimla, že při cestování autem zůstává čelní sklo čisté, zatímco dřív se o něj rozplácávaly nejrůznější letící hmyzíky. A letos v létě jsem si uvědomila další věc: lidé už ztratili ten reflex, že když chceme večer za tmy v místnosti rozsvítit, nemůžeme nechat dokořán otevřené a ničím nezacloněné okno, protože by nám dovnitř nalétali nejen komáři, ale i spousta můr, tiplic a dalších podobných potvůrek, které by se motaly kolem lampy a sebevražedně by na ni útočily. Ono se to totiž už neděje. Klidně můžete nechat zářící okno otevřené dokořán do tmy.
Další pokus – ale asi méně průkazný – jsem provedla se smýkáním: to vezmete síťku s rukojetí a jezdíte s ní po trávě, květinách a po větvičkách keřů tak, aby do ní napadali různí drobní živáčci. Měli by vám tam zůstat třeba různí broučci – páteříčci, nosatci, dále luční koníci a podobně. A ono nic, vůbec nic! Nulový úlovek. Ovšem neměla jsem správnou velkou síťku, speciálně vyrobenou na smýkání, jen síťku na motýly. A potom: když člověk odvalí na zahrádce kameny, čekal by tam třeba nějaké střevlíky, střevlíčky, kvapníky – ale kdepak. Pravda, jsou tam spousty svinek (název pochází od toho, že se svinují do kuličky), nějací pavouci, mnohonožky, ale z brouků jen sem tam nějaký drabčík.
Jsou vidět poletující hmyzy, to ano – mouchy, mušky, včely, vosy, čmeláci, sem tam něco jako pestřenka či pilatka… a z brouků slunéčka sedmitečná, myslím, že to nejsou ta invazivní čínská… jenomže druhová pestrost je docela malá, kam se kupříkladu poděly všechny ploštice, jako pruhované nebo zelenohnědé kněžice? Na jaře se vždycky vyrojí jen hejna ruměnice pospolité. A z motýlů jsou vidět skoro jen bělásci a sem tam babočka bodláková (jednou jich byla na naší zahrádce celá invaze a dodatečně mi došlo, že zřejmě děti ve škole nebo v nějakém kroužku úspěšně odchovaly tyto babočky z housenek – je to jediný druh, který si můžete objednat poštou a sledovat, jak se housenky líhnou, rostou, kuklí se a posléze dospělci opouštějí kukly). Jenomže já se pamatuju, že byla úplně běžná babočka kopřivová a babočka paví oko, a občas člověk viděl babočku admirála, osikovou, bílé C… a co teprve široká škála hnědásků, perleťovců, modrásků, žluťásků… to všechno zmizelo.
Svědectví pamětnice
Pochopila jsem, že mé vzpomínky či představy, jak by situace s všudypřítomným hmyzem měla vypadat, jsou vlastně velice dávné. Pocházejí z mého dětství v 60. letech, protože hmyz mě tehdy velmi zajímal a byla jsem v tom na tehdejší dobu opravdu výstřední holčička (můj idol byl potrhlý lord Castlepool pobíhající se síťkou na motýly ve filmech o Vinnetouovi :-)) - dodnes mám schovanou jednu krabici s ošuntělými motýly, kde je i otakárek fenyklový… vím, že vzpomínky se časem přibarvují, ale vybavuje se mi dost dobře, jak se všude rojil a hemžil nejrůznější hmyz.
I dnes pozoruju, že se hmyzy někde vyskytnou ve větším množství, ale vesměs je to proto, že je my lidé nechtěně nakrmíme a způsobíme jejich lokální přemnožení – octomilky poletující v mračnech kolem kompostu, kde skončilo spadané a v kuchyni nevyužitelné ovoce; dřepčíci měnící v suchých a horkých dnech listy lichořeřišnice ve zteřelou síťovinu; housenky běláska řepkového rozlézající se na sazenicích brokolice; zavíječ zimostrázový úplně likvidující porosty buxusu; spousty mravenišť v záhonech, jakmile je delší dobu sucho.
Souvislosti
Všeobecně panují největší obavy z toho, že užitkové rostliny přijdou o své opylovače, a my tím přijdeme o úrodu. Tenhle efekt zatím vůbec nepozoruju, naopak, třeba naše jabloně a meruňka nás zahrnují větším bohatstvím plodů než dřív. Je tedy pravda, že se jich hodně zkazí už na stromech, protože je nakoušou vosy… takže bychom mohli naopak tvrdit, že hmyz je svým způsobem na postupu. Je drzejší a lépe sžitý s člověkem. Vidím v tom paralelu s ptactvem, kde začínají převládat havranovití ptáci – u nás hlavně straky a sojky – kteří pochopili výhody toho, když budou žít v bezprostřední blízkosti člověka. Naopak mi připadá, že drobní ptáčci závislí na hmyzu jako na potravě, jako sýkorky, mají asi dost krušné časy.
Otázka je, proč hmyzu vlastně tak ubývá. Teplejší a sušší počasí by mu přece mělo svědčit a plochy lesů, luk a sadů snad zůstávají v Čechách přibližně stejné. Tedy samozřejmě že zabíráme nové plochy pro různé stavby, nebo je pokrýváme asfaltem a betonem, ale to asi nevysvětluje tak drastický úbytek. Snižuje se i druhová pestrost rostlin? Používáme o tolik víc „chemie“? Mýtíme rostliny, které hmyz potřebuje, jako třeba porosty kopřiv? Mizí různé biotopy, které v šedesátých letech navzdory všemu rozorávání mezí a spojování polí v obří lány přece jen ještě přetrvávaly? Nastal zásadní úbytek hmyzu už v sedmdesátých letech, s vlnou meliorací a přeměn naprosto nevhodných míst v ornou půdu? Nezdá se mi, mám pocit, že je to do značné míry jev posledních dvaceti let.
Slyšela jsem docela pravděpodobnou teorii, že velmi neblahý vliv má balíkování sena, při kterém přijde dost hmyzu o život. Lví podíl asi bude mít i časté používání roundupu pro potlačování „plevelů“ v trávníku, nebo na ploše, kterou chceme „vyčistit“ pro založení zahrady. Úplné vymizení „plevelů“, tedy doprovodných rostlin, v průmyslovém zemědělství. To všechno zřejmě vede k takovému zmenšení ploch dostatečně pestrých rostlinných společenstev, že už to k přežití populací jednotlivých hmyzů prostě nestačí.
Co dělat… můžeme jen doufat, že každá přírodní, trochu „džungloidně“ pojatá zahrádka tenhle trend o kousíček zpomalí nebo i zvrátí.
