Na zahrádce v Praze mi pod oknem roste zcela nechráněný fíkovník. Letos na něm postupně dozrálo dobrých pět kilo slaďoučkých plodů...
Nepamatuju si přesně, kolik je fíkovníku let, odhadem asi deset. Tehdy jsem dostala několik řízků od našeho místního hanspaulského automechanika pana Hájka, který měl už řadu let na zahradě vzrostlý fíkovník nesoucí i padesát kilo ovoce ročně. Jeden ze řízků mi zakořenil, přes první zimu jsem sazenici nechala v bytě, a pak vysadila na chráněné a slunné místo zahrádky. V prvních letech fíkovník přes zimu vždycky trochu omrzl, ale čile vyrazil ze spodních větví nebo od kořenů, a v posledních letech je už chladem odumřelých větviček minimálně. Spíš mi začíná dělat starosti, že je z něj docela velký strom a na vykázané místo už se moc dobře nevejde. Asi to znáte ze Středomoří – fíkovníky jsou vitální a dokáží se rozrůstat docela hodně, řekla bych asi jako u nás černý bez.
Sklizeň plodů máme každým rokem, ale čím víc je v létě sluníčka, tím jsou chutnější a tím jich dozraje víc. Můj vnouček Felix dokonce znal fíky dřív nežli jablka, takže když byl docela malý, říkal jablku „fík“. Fíky se na větvích vyvíjejí postupně, bez květů a opylování, takzvaně parthenokarpicky, takže vždycky máme kromě velkých zralých plodů také maličké zelené. Ty ovšem přijdou na podzim už nazmar a opadají spolu s listy.
Teplíčko a sucho
Osobně mám hodně ráda tropické počasí, ale letošní vyprahlé žhavé léto mi už nahánělo trochu strach. Zežloutlý trávník, povadlá zelenina, a když jsem se pokoušela mulčovat záhonky třeba nějakými vypletými bylinami, sluníčko je bleskově proměnilo v nepatrné vyschlé sušinky, které žádnou vláhu v půdě neudržely… přesně takové klima, jaké člověk zná z letních výletů do jižních krajů. V parcích a lesích usychalo nejen bylinné patro, ale i dřeviny, kterým hnědly a předčasně padaly listy… nepamatuju se, že bych něco takového dřív viděla. Na naší zahrádce hodně trpěla třeba jedle douglaska, ze které doslova pršelo jehličí, pak šeříky nebo můj oblíbený klokoč zpeřený (po babičce klokočí…), který má zřejmě rád vlhčí lesní podmínky. Naopak ze sucha si nic nedělá třeba ginkgo, tamaryšek, nebo samozřejmě fíkovník.
Vypadá to, že se u nás vlivem klimatických změn vegetace zřejmě vymění a krajina bude daleko víc připomínat ono zmíněné Středomoří – holá půda místo šťavnatých zelených trávníků, kdoví, možná palmy a kaktusy… většina vody se přižene přívalově a my ji budeme muset zachytávat. Už teď v létě jsem dala pod okapy nainstalovat dva tisícilitrové IBC barely na dešťovku, které se naplnily při prvním přívalovém dešti. Následovalo ještě menší podzimní sucho, kdy jsem vodu roznášela v konvích… aspoň jsem měla nějaké fitko.
Momentálně je venku zamračeno a mokro, takový normální podzim. Ale zprávy o stavech podzemní vody a vysychání studní jsou docela alarmující. Nevíme, a neví to vůbec nikdo, kde se tyhle klimatické posuny zastaví, zda se u nás ustálí na nějakých subtropech, nebo zda se roztočí spirála zrychlujících se zpětných vazeb – typu méně ledu na pólech - víc pohlceného slunečního tepla - víc uvolněného metanu… takové vyhlídky už jsou pak opravdu deprimující.
Člověka skoro začnou napadat zpanikařené myšlenky - my Pražáci bychom měli úprkem prodat své domy a byty, dokud je lidé chtějí za velmi slušné ceny, a honem si najít nějakou chajdu stranou v zapadlém koutě krajiny u lesa, řeky, studánky, pramene… ovšemže to neuděláme, a pokud bude zle a ouvej, už to zase nepůjde. Začínám se líp vžívat do prepperů s jejich přípravami na přežití globálních katastrof všeho druhu, ale na druhé straně – asi nejsem dost velká drsňačka na to, abych v takovém světě vůbec chtěla přežívat.
Takže se proteď spokojuju s propagací fíkovníků.
Výspa civilizace
Italové prý říkají, že civilizace končí tam, kde přestávají ve volné přírodě růst fíkovníky. Takže jsme si, přátelé, polepšili a civilizace k nám dorazila. Aspoň do nižších a chráněných poloh. Nebojte se sázet fíkovníky a otužujte je, traduje se sice, že potřebují ochranu před zimou, ale ono to už pomalu ani není pravda, zimy jsou mírné a fíkovníkům se u nás líbí. A takové čerstvě utržené fíky jsou neuvěřitelná mňamka.
