Začátkem října jsem absolvovala exkurzi po zajímavých ekologických a komunitních projektech v Berlíně a okolí. Kromě dvou usedlostí lidí, kteří se záměrně vystěhovali z města na venkov, aby byli blíž přírodě, jsme viděli i tři pozoruhodné městské projekty komunitního bydlení a zahradničení. Je úžasné, jak může městský prostor ožít!
Pokládám se spíše za asociální introvertku a ke komunitním projektům chovám apriori trochu nedůvěru. Snad bych ale měla mluvit v minulém čase – chovala jsem. Všechny berlínské projekty působily přátelsky, přívětivě, atraktivně, velmi esteticky a všeobecně příjemně – a jejich komunitní charakter podle mě nijak neútočí na soukromí zúčastněných. Spíš zpochybňuje představu, že náplní života by měl být kariérní úspěch a z něj plynoucí získávání finančních zdrojů, ze kterých je nutno si pořizovat různé předměty a služby tak, aby to odpovídalo dosaženému statusu, a tak pořád dokola až do smrti.
Už naše dvanáctičlenná skupina, která na exkurzi jela, byla hodně příjemná. Většinou lidé zabývající se permakulturou, vědci, majitelé usedlostí, na kterých experimentují s obhospodařováváním pozemků blízkým přírodě, učitelé permakultury, a pak nováčci, kteří chtějí něco takového v praxi začít zkoušet. Dvě studentky zahradní architektury, středoškolák studující stavitelství, nebo systémový analytik IBM, kterému vychází, že jednou budeme tyhle věci potřebovat všichni.
Dům na Kreutziger Strasse
První naší zastávkou byl družstevní dům v Kreutziger Strasse ve Fridrichshainu. Už z dálky upoutával svou pestrobarevně pomalovanou fasádou. Naším průvodcem byl čtyřicátník Kipper (což je přezdívka), zřejmě celoživotní rebel, snílek a iniciátor aktivit realizujících nějaký alternativní životní styl a svádějících lidi dohromady. Vyrůstal v bývalém NDR, v mládí se dvakrát pokusil o útěk na západ a dvakrát ho zavřeli, až pak se mohl vystěhovat legálně, protože se ho už chtěli zbavit. V západním Berlíně se hned nastěhoval do nějakého squattu nebo komunitního bydlení. „Ve vězení jsem byl zavřený na samotce a po té zkušenosti jsem nechtěl bydlet sám,“ říká. Angažuje se v německé permakulturní organizaci, ale na permakultuře ho zajímá víc sociální stránka než ta pěstitelsko- samozásobitelská. Rozjel i několik permakulturních projektů v Africe.
Vysvětlil nám, že tenhle dům byl také původně squatt, ale na počátku 90. let ještě skupina jeho obyvatel stihla všechno zlegalizovat a dokonce získala podporu berlínského magistrátu pro rekonstrukci domu, která byla provedena levně, zčásti s pomocí dobrovolníků a přátel, kteří poskytovali slevy – viděli jsme tam třeba krásné kovové zábradlí, které by normálně stálo obrovské peníze, ale oni ho pořídili lacino od kamaráda. Později už byla podobná legalizace squattů mnohem těžší. Dnes je dům v družstevním vlastnictví, lidé mohou z družstva vystoupit a jiní tam vstupují. Zájem o bydlení tady je velký, většinou se přistěhovávají přátelé a známí obyvatel domu. Bydlení tu vyjde levněji už jen proto, že na patře je vždy jen jedna společná kuchyně a koupelna, navíc má dům velmi úsporné vytápění a využívá dešťovou vodu. V přízemí je klubová místnost, kde se pořádají projekce environmentálních filmů nebo občas nějaká setkání. Interiéry domu mají lehce bohémský ráz, působí uvolněně a sympaticky - žádný přehnaný pořádek, i když jsme v Německu. Vzadu má dům docela velkou zahradu s dětskými prolézačkami a ohništěm, kolem kterého se dá sedět (tahle plocha se prý uvolnila vybombardováním za druhé světové války).
Laskerwiese Garten
Druhým berlínským projektem, který jsme viděli, je Laskerwiese Garten, zahrada uprostřed čtvrti paneláků a průmyslových budov, kde žijí poměrně chudí lidé a daly by se očekávat problémy s vandaly. Přesto to tady bez problémů funguje. Na pozemku, který byl původně pustý a skupina lidí ze sousedství ho vyčistila a upravila, je parková plocha, centrum pro mládež, přírodní jezírko a malé zahrádky ohraničené lemy z dlažebních kostek, patřící každá jinému „nájemci“, který si na ní pěstuje, co chce. Převažují tu jedlé rostliny, tykve, fazolky, salátové zeleniny a podobně, ale jsou tu i květiny, měsíčky, jiřinky, lichořeřišnice. Mezi záhonky vedou cestičky s lavičkami a je tu rezervoár vody na zalévání, do kterého se přivádí voda ze střechy blízkého nákupního centra. Zahradu si můžete virtuálně prohlédnout třeba na webové adrese Laskerwiese.blogspot.com.
Podobnou komunitní zahradu znám u nás jen jednu, v Brně U Smrku, a má trochu jiný charakter – je spíše okrasná než užitková a slouží pro návštěvy škol, školek, různých dalších skupin, pro koncerty, výtvarné dílny a podobně.
Mobilní zahrada Prinzessinnengarten
Za ještě originálnější pokládám třetí berlínský projekt, mobilní zeleninovou zahradu v bedýnkách sídlící momentálně ve čtvrti Kreutzberg u metra Moritz Platz – Prinzessinnengarten. Všechno organizuje společnost Nomadisch Grün (něco jako kočovná zeleň). Jedná se o pozemek určený v budoucnu k zastavění, a až přijedou bagry, zahrada se snadno přestěhuje jinam.
Základem tohoto konceptu jsou plastové bedničky s otvory ve stěnách (původně na pečivo) nebo pytle, ve kterých se v kompostu pěstují různé druhy zeleniny na pozemku o 6000 metrech čtverečních. Půda tu ležela ladem už přes 60 let, část z té doby doslova ve stínu Berlínské zdi. V červnu 2009 pozemek vyčistila zhruba stovka dobrovolníků, kteří odsud vyvezli přes dvě tuny odpadků. Dnes sem může přijít pomáhat kdokoli, a pak dostane zeleninu a jídlo se slevou. Vaří se tu ve venkovní kantýně (dřevěná bouda), na jídlo sem chodí lidé z okolních kanceláří. V létě prý prodají kolem 140 vegetariánských obědů denně. Dala jsem si gratinovanou mrkev a červenou řepu se sýrem a polníčkovým salátem, a bylo to moc dobré! V areálu zahrady je i kryté pódium, kde stojí i poličky se secondhandovými knížkami o zahradničení, obchůdek se zavařenou zeleninou z místní produkce, kavárna (upravená z plechového kontejneru) a spousta stolů ve stínu stromů, kde se dá odpočívat. Stromy jsou topoly, které zřejmě vyrostly na pustém pozemku z náletů semínek. Všechno je maximálně relaxované, pohodové, trochu anarchistické – jako by to říkalo: podívejte, jakou můžeme mít pohodu, a nepotřebujeme k tomu vůbec peníze!
Přeložila jsem úryvek z webové stránky Prinzessinnengarten.net:
„Představte si budoucnost, kdy bude na každé využitelné městské ploše vyrůstat a vzkvétat zeleň. Zelené prostory, které si místní obyvatelé budou vytvářet sami a využívat je k produkci čerstvých a zdravých potravin. Výsledkem bude zvýšená biodiverzita, méně CO2 a lepší mikroklima. Tyto prostory budou podporovat pocit sounáležitosti a výměnu široké škály dovedností a znalostí, a budou lidem pomáhat, aby žili udržitelnějším způsobem. Budou představovat svého druhu miniaturní utopii, místo, kde může vznikat nový styl městského života, kde lidé mohou společně pracovat, odpočívat, komunikovat a vychutnávat si zeleninu vypěstovanou přímo na místě.
V budoucnu bude žít ve městech stále více lidí než na venkově. Právě ve městě proto bude důležité vyvíjet udržitelnější způsoby stravování, života a pohybu. Město budoucnosti by nemělo přispívat ke klimatickým změnám a mělo by být příjemným místem k životu, kde se všemožně pečuje o zachování přírodních zdrojů.
Prinzessinnengärten je nové místo ve městě, kde se můžeme učit. Místní lidé se tu mohou setkávat, experimentovat a dozvídat se toho víc o pěstování biopotravin, biodiverzitě a ochraně klimatu. Tento prostor jim pomůže adaptovat se na klimatickou změnu, učit se zdravému a udržitelnému způsobu života a dovídat se víc o městském životním stylu budoucnosti.
Pomocí tohoto projektu hodlá Nomadisch Grün zvýšit biologickou, sociální a kulturní diverzitu této části města a prosazovat nový způsob soužití lidí ve městě.“
Berlínská čtvrť Kreutzberg je slavná svou alternativností a potvrzuju, že je fascinující - na ulicích to tu žije, skoro každý, koho tu potkáte, vypadá velmi originálně (jako muslim, jako anarchista, jako ekolog, jako umělec…). Okamžitě si tu připadám jako ryba ve vodě! Na chvíli se ještě podíváme na bleší trh, který je báječně etnicky různorodý, stejně jako různé hospůdky a obchody v okolních ulicích. Všude je spousta inventivních grafiti, jízdních kol, tu a tam někdo třeba hraje na kytaru nebo předvádí artistický prográmek. Ta pravá zábava prý propuká po půlnoci, jenomže to už jsme dávno zpátky v Praze...
