Zrovna teď je ideální doba k výletu na jižní Moravu.
Vinobraní, burčák, cyklistické výlety… a taky bezvadné lázně hned za hranicemi
s Rakouskem.
Týden zářijové dovolené jsem původně chtěla strávit někde u moře, ale kamarádka se obávala, že by se z toho mohl vyklubat týden čekání na odvoz na letišti po krachu další cestovky, a navíc nadhodila, že by neškodilo trochu šetřit. Takže volba padla na jižní Moravu.
Kamarádka našla levné a docela hezké ubytování v obci s mírně podezřelým názvem – v Kurdějově u Hustopečí. Do té doby jsem netušila, že Hustopeče (anonymní cedule na dálnici za Brnem) jsou vlastně vinařská metropole. Je to ale tak – v blízkosti hlavního náměstí naleznete celé ulice sklípků, a když jimi procházíte, v některých jsou vinaři a můžete ochutnávat a kupovat jejich produkci. Co se týče Kurdějova, to je kapku ospalá vesnice, kde jsme ale dvakrát navštívily vyhlášeného místního vinaře v jeho sklípku a ochutnávaly jedno víno za druhým, až jich bylo trochu moc a snažily jsme se bránit, ale marně – a jako tečku bylo třeba ochutnat ještě tři druhy burčáku! Dozvěděla jsem se, že aromatická vína, která mi chutnají nejvíc, jako muškát nebo sauvignon, se pokládají za „babské pití“ a muži dávají přednost veltlínu, neuburskému nebo mülleru. Víno rovnou ze sudu a ještě ve sklípku chutná opravdu neporovnatelně!
Ze své základny v Kurdějově jsme tedy jezdily do Valtic, Lednice a Mikulova, kde všude kypělo vinobraní a na ulicích jsme potkávaly samé lidi nesoucí pet lahve plné burčáku. Nejpůvabnější je Mikulov, který svou polohou na kopečcích kolem zámku a malebnými uličkami místy připomíná Český Krumlov. Ve Valticích jsme se nachomýtly k akci zvané Dýňobraní, což byla výstava tykví a dyní vyřezaných a všelijak ozdobených místními dětmi, spojená s možností prohlídky labyrintu podzemních chodeb a sklípků u místních vinařských závodů –a samozřejmě i s ochutnávkami vín. Nad Valticemi jsme vyšplhaly na jednu z místních romantických stavbiček – Kolonádu, což přísně vzato ani tak není kolonáda, jako spíš jakýsi vítězný oblouk stojicící uprostřed louky na návrší a sloužící jako rozhledna, od lednického zámku jsme se zase svezly lodí k Minaretu a pokochaly se zdejší vyhlídkou.
Zkusily jsme i výlet na půjčených kolech po jedné z vinařských stezek s názvem André – z Hustopečí jsme dojely do Velkých Pavlovic a zpátky, což opravdu není velký výkon, ale musí se uvážit, že jsme totálně sváteční cyklistky. Nejdřív nás udivovalo, že všude v krajině neustále slyšíme střelbu, ale pak nám došlo, že ve vinohradech jsou instalována automatická zařízení, která občas „bouchnou“ a plaší tak ptáky. Prý je pohání propan-butan, ale zní to úplně stejně jako na střelnici.
Jeden den jsme se vydaly trochu jiným směrem, do Strážnice, kde mají úžasný skanzen a synagogu s židovským hřbitovem. Dokonce jsme tu vlezly i do podnikové prodejny firmy Šuhaj, která skončila výrobu pod tímto názvem teprve nedávno a prodává neobyčejně výhodně košile s výšivkou „Šuhaj“ na neviditelném místě vzadu pod límcem.
Další den nám propršel, ale to nevadilo, vydaly jsme se do Hatí mrknout se do outletu značkového oblečení Freeport. Nesmí vás ovšem odradit, že outlet se skrývá mezi všelijakými hernami a nočními zábavními podniky – je to docela normální nákupní centrum plné obchodů s báječně levnými a přitom (na rozdíl od výprodejů v Praze) nepřebranými věcmi. „Jsme v ráji!“ prohlásila kamarádka, jakmile se tu trochu zorientovala. Když jsme naložily nákupy do auta, a pokračovaly jsme do rakouských termálních lázní v Laa, ležících jen pár kilometrů od hranic. Jejich půvaby už Češi a Slováci objevili a češtinu tady kolem sebe slyšíte mnohem víc než němčinu. Nádherně vyhřáté bazény s masážními tryskami, jeden z jich se slanou vodou, mi úplně vynahradily ono původně kýžené moře.
Naše domácí v Kurdějově u Hustopečí byla kupodivu Španělka, splňující všechny klišoidní představy, které o Španělkách máte – krásná temperamentní černovláska. Mluvila výborně česky, jen s lehkým přízvukem, a vysvětlila nám, že pracovala v Londýně a tam se seznámila s Čechem, se kterým si postavili dům v Kurdějově. Teď už mají dvě holčičky, ze kterých asi budou vrcholové krasobruslařky, vozí je do Brna na tréninky… No páni, říkaly jsme si – Španělsko, Londýn, a nakonec Kurdějov? Ale možná je to tak, že se zbytečně podceňujeme a že Kurdějov nemusí být o nic horší než jakékoli jiné místo na Zemi.
