Obvykle se snažím si moc nevšímat toho, co se děje
v našich médiích a v naší politice, protože je to už kapku únavné.
Teď se ale krátce po sobě vynořily tři věci, které mi připadají opravdu
zneklidňující.
Tak zaprvé: proč najednou dostávají tolik prostoru kreacionistické teorie? Mluvím o obrovských článcích na několik stran v Lidovkách a v Respektu, které v podstatě říkaly toto: Darwin je OK, ale nedokáže vysvětlit všechno a vedle něj tady máme náboženství a teologii, které nám nabízejí vysvětlení toho, kde se tady vzal vesmír a život, a v USA jsou tyto věci pokládány za legitimní a plnohodnotné, přinejmenším určitými kruhy, tak pročpak u nás ne? - Alarmující. Doufala jsem, že žiju v převážně ateistické zemi, kde existuje obecný konsenzus, že budeme vycházet ze skutečností, k nimž dospěly přírodní vědy, a nikoli z jakýchsi starověkých mýtů a poeticko-magických představ těch, kdo je sepsali. Zřejmě jsem se mýlila. Trochu trnu, zda se jednou moje vnoučata nebudou ve škole učit, že stáří Země činí čtyři tisíce let a že ji Bůh stvořil během týdne.
Druhá věc: tažení ministra Nečase proti evropskému „diktátu“ týkajícímu se zřizování školek a jeslí. Naši politici jsou dokonce tak zabednění, že existenci dostatečného počtu míst ve školkách spojují s jakýmsi militantním, radikálním feminismem a se snahou setřít rozdíly mezi muži a ženami. Přitom opak je pravdou – v zemích, kde mají ženy možnost využít tento typ péče o děti, a tím lépe skloubit svoji pracovní dráhu s rodinou, jako třeba ve Francii nebo ve Skandinávii, je nejvyšší porodnost v Evropě. Naopak v zemích, kde jsou ženy ve jménu katolických tradic zaháněny k plotně, jako v Itálii, je porodnost velmi nízká. Zjevně jde o zcela běžné ženy, které možná o feminismu v životě neslyšely, ale nejsou ochotny se nechat uvěznit doma s dětmi, pokud by přitom neměly možnost seberealizace také po pracovní stránce.
Záměrně mluvím spíš o školkách než o jeslích, protože neustále ze všech stran slyším o nedostatku míst právě ve školkách – v důsledku současného baby boomu. Jeslemi si nejsem tak jistá, možná že zájem o ně opravdu není tak vysoký – ovšem od Nečasových poradců se žádná přesná čísla nedovíte. A navíc budou vždycky existovat matky v takové situaci, že pro ně budou jesle představovat jedinou možnost – kromě interupce. Selský rozum mi říká, že by každopádně stačilo, kdyby Nečas tedy Evropské unii řekl: „Když dovolíte, my si ta čísla trochu poopravíme, zřídíme víc míst ve školkách a míň v jeslích.“
A do třetice jde jen o drobnou, nicméně symptomatickou provokaci: redakce Reflexu, konkrétně Jiří X. Doležal, pořádá debatu na téma „Může za znásilnění vždycky jenom muž?“ Samotné téma zní neobyčejně hloupě, jako by se někdo – tedy Doležal – snažil už předem navážet do jakýchsi militantních feministek, které přesně tohle tvrdí. Přitom je jasné, že ve výjimečných případech by snad mohla znásilňovat i žena, nebo (asi častěji) může muž znásilnit muže, což by asi žádná feministka nepopírala. Skutečné téma debaty podle mě zní takto: „My chlapi se nemůžeme udržet, když nás vy baby provokujete.“ Dobrá, diskutujme tedy o tom, zda se muž může ovládnout, když vidí v temném parku dívku v minisukni – já říkám, že pokud to není psychopat, rozhodně se ovládnout může. Všimněte si však, nakolik to vypovídá o úrovni časopisu Reflex: profiluje se jako ten nejhorší podřadný bulvár.
Já vím, takové excesy se asi dějí v každé zemi, že? Ale všimněte si, že u nás na této neuvěřitelně ubohé úrovni operují mainstreamová média i mainstreamoví politici. Ach jo.
