Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Hranice polsko-běloruská
Na mapě jsem našel silničku vedoucí nejblíž hraniční čáry. Konkrétně to byla cesta do vesničky Opaka Duža. Tak trochu konec světa.
Silnice je jen širší lesní cesta, po dešti plná bláta. Zastavili jsme přímo u hranice. Žádný souvislý plot tam není. Někde jen nízký plůtek, někde drát, někde nic. Hraniční patník je mezi polským a běloruským sloupkem. Lákalo mě si na něj sáhnout. Výstražné tabulky však varovaly, že 15 metrů od patníku je zakázané pásmo. Na polské straně je zoraný úsek. Ve 21. století není třeba železné opony, neboť máme kamery. Jsou umístěny v malých zelených budkách na dohled od sebe. Fungují perfektně. Neuběhlo ani 5 minut a byla u nás hlídka. Kluci byli milí, proklepli si doklady a pak už probíhala přátelská komunikace. Dozvěděl jsem se, že kdybych realizoval svůj úmysl a sáhnul si na patník, stálo by mě to 3 000 zlotých. To není zrovna málo. Běloruští kolegové prý hlídají pás vzdálený 50 metrů od hranice z jejich strany a pak ještě jeden asi 500 metrů od hranice.
Hranice polsko-ruská
To už je těžší kalibr. Šel jsem jí omrknout na Viselské kose u Baltského moře. Leží asi 3 km od posledního polského letoviska Piaski. K vlastní hranici se tady vůbec nedostanete. Asi 200 metrů před čárou je plot, vedoucí až do moře. Dál už se nesmí. Z pláže je vidět strážní věž s vojáčkem nahoře. Těžko říct, jestli je to ještě vojáček polský nebo už ruský. Uprostřed viselské kosy je plot přerušen lesní cestou s pruhovanou závorou. Tudy by se dalo projít bez problémů. Zřejmě až ke skutečné hranici. Výstražná cedule však hrozí až tříletým kriminálem.
Zajít na skleničku vodky a prohodit pár slov s ruskými rybáři je zkrátka "zabronione". Proradný ruský špión tudy ale také nepronikne :-)
