Táta kolem světa 5 - Jak bialystočtí přechytračili báťušku cara
Po železném nadchodu přes koleje jsem zamířil k centru města. Trasu jsem měl v hlavě nastudovanou z google maps. Cesta ulicí vedla mírně do kopce. V Bialystoku už není ta pravá dokonalá polská rovina. Krajina je tu mírně zvlněná. Minul jsem moderní kostel Svatého Rocha, postavený v první polovině 20. století. Obří stavbě tvaru osmihranu vévodí 78 metrová věž. Nad branou ke kostelu je socha Krista s několika věrnými ovečkami. Jeho roztažené paže jakoby ukazovaly, že ve směru kterým kráčím, mě čeká klidná a pohodová cesta. Spokojeně jsem tedy za nedlouho minul další kostel, tentokrát pravoslavnou Katedrálu Svatého Mikuláše. Bialystok už není ryze katolické město. K pravoslavné církvi se tu hlásí asi 25% obyvatel.
Po pěší zóně jsem dokráčel na hlavní náměstí. Uprostřed stojí budova radnice s kavárnou Esperanto a Bialystockým muzeem. Okolní zahrádky restaurací jsou plné lidí. Užívají si slunce, pomalu odcházejícího léta. Před kavárnou je rozmístěno pár pinpongových stolů, kde se právě odehrává několik vášnivých prázdninových bitev. Ve špičce trojúhelníkového náměstí stojí další kostel. Vlastně to není kostel jeden, ale jsou to kostely dva. Srostlé k sobě, jako siamská dvojčata. Jen velikost je rozdílná. Jeden malý bílý kostelíček a s ním spojená obří katedrála, vystavěná z červených lícových cihel. Jak k tomuto spojení došlo?
Malý bílý kostelík Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v roce 1617. Po téměř 300 dalších let to byl jediný kostel v Bialystoku. Rozrůstajícímu se městu brzy nestačil. Obyvatelé nutně potřebovali kostel nový a větší. Na přelomu 19. a 20. století byl Bialystok součástí Ruského Impéria. Patřil do grodenské gubernie. Ze strany carské autority byl požadavek na vybudování nového kostela odmítnut. Povolena byla pouze přestavba a rozšíření stávajícího malého kostela. Bialystočtí však pojali přestavbu po svém. V letech 1900 – 1905 rozšířili původní kostelíček tak, že k jeho zadní zdi přistavěli chrám 10x větší. Získali tak nový svatostánek, který si přáli. Přitom však dodrželi podmínky carské autority. Chytrost prostě nejsou žádné čáry. Spiklenecky jsem se usmál. Češi by to řešili pravděpodobně velmi podobně :-).
Na to se tedy musím podívat i zevnitř. Vstoupil jsem nejprve do malého bílého kostela. Interiér je zařízen ve zlato-bílých barvách. Na stěnách jsou umístěny barokní sochy světců i buclatých andělíčků. Všemu vévodí opět zlato-bílý oltář. Klasický, spíše střídmě vyzdobený katolický kostel. Ale kde jsou lidi? Polský kostel bez lidí? To není normální! Záhy se to vysvětlilo. Ve vedlejším velkém červeném dvojčeti se právě konala mše. Tento kostel byl narvaný k prasknutí. Dvě řady lavic byly plné. Stojící lidé také kompletně zaplnili centrální prostor mezi lavicemi i obě postranní křídla. Střízlivým odhadem tu zcela jistě bylo několik set lidí. Na jedné, z minimálně čtyř bohoslužeb, které se tu každý den konají. Vmáčknul jsem se do levého křídla, kde zůstalo přece jenom trochu volného prostoru. Bílé klenby stropu i obou křídel podepírají dvě řady masivních sloupů z červených lícových cihel. Vysoká klenutá okna jsou vyzdobena nádhernými barevnými malbami. Obdivoval jsem tuhle monumentální stavbu a nemohl se vynadívat na jednoduchou krásu i detailní výzdobu interiéru chrámu. Sloužící kněz napolo předříkával a předzpívával text. Lidé jej následovali. V takovém prostoru a z tolika úst to znělo opravdu impozantně.
Najednou se stalo něco, s čím jsem nepočítal. Všichni lidé v kostele v jeden okamžik poklekli na kolena. Lidé v lavicích na dřevěná lože, věřící uprostřed i v obou křídlech přímo na studenou dlažbu kostela. Jen já zůstal stát a stále jsem ještě obdivoval tuhle impozantní stavbu. Několik párů pichlavých očí mi naznačilo, že se to příliš nehodí. S úctou a v tichosti jsem tedy pomalu vycouval ke vchodu a vyšel ven.
Venku jsem si uvědomil, jakou sílu a moc má slovo kněze, vedoucího bohoslužbu. Mí polští přátelé říkají, že všechno je o lidech. Někteří kněží jsou osvícení, pokrokoví a veskrze pozitivní. Nechybí však ani radikálové, kteří se stále nevzdali některých již dávno překonaných církevních dogmat.
Utěšil jsem se myšlenkou, že křesťanství má snad už svoji temnou dobu za sebou. S úsměvem na rtech jsem vyrazil objevovat další zajímavosti tohoto města. Města Bialystoku. Města, které zdaleka neleží na konci světa.
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/