Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán

Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...

Budu-li tak daleko, má cenu se ještě vracet zpátky? Nebude lepší překonat velkou louži a dostat se až do Ameriky? Dá se přeletět Tichý oceán za rozumnou cenu?

Sednul jsem k počítači, začal prohlížet, plánovat, vyhledávat. Po týdnech pátrání jsem vymyslel plán.

Přes Bangkok doletím do Jakarty. Projedu Indonésii až na indonéskou Papuu. Pěšky překročím hranici s PNG, vnitrostátními linkami se dopravím do papuánského hlavního města Port Moresby. Přeletím na Šalomounovy ostrovy a Fidži. Z Fidži pak pravidelnou linkou na Havaj. Z Havaje do Kalifornie je spojů dost a vrátit se z USA do Evropy už není problém. Sečteno a podtrženo to vycházelo na 55 000Kč za letenky. Proti předchozím etapám docela ranec. Jenže tahle etapa je cesta kolem světa sama o sobě. Mám to risknout? Budu-li chtít ušetřit, bude většina letenek v kategorii non-refundable. Co když něco neklapne? Případná ztráta bude velká.

Risknul jsem to. Během 2 večerů jsem nakoupil letenky a za nějaký čas vyrazil. Ze začátku šlo všechno hladce.  Přestup v Bangkoku, přelet do Jakarty a Malangu, vlak do Surabayi. Jenže tam se to podělalo. Chvilková nepozornost, díra v chodníku, díra v noze. Nemocnice, šití, antibiotika. Nakonec to dopadlo ještě dobře. V omezeném režimu jsem mohl pokračovat dál. Na ostrově Sulawesi jsem místo plánované návštěvy bizarního trhu v Tomohonu objevoval místní nemocnici. I to k cestování patří. Následoval papuánský korálový ráj Raja Ampat. Čistější moře jsem neviděl. Barevný korálový svět jsem ale pozoroval pouze z nadhledu. Doktor mi jakékoliv máčení zraněné nohy přísně zakázal. Město Jayapura na hranici Indonésie a PNG se však už stalo konečným bodem téhle cesty. Noha se nehojila. Doktor na pohotovosti diagnostikoval infekci a nasadil mi druhá antibiotika. Vrátit se domů bylo racionální a správné rozhodnutí. Podařilo se mi sehnat letenku za přijatelnou cenu 18 000Kč. Jayapura-Jakarta-Bangkok-Frankfurt-Praha. Léčení zabralo celý další měsíc. Čištění, převazy, klidový režim. Díra v noze se postupně zacelila.

Během cesty zpátky jsem zrušil všechny nevypotřebované lety. Většinou jsem dostával stejné odpověďi: „Sorry, vaše letenka je non-refundable“. Peníze přišly pouze za zrušený let z Port Moresby na Šalomounovy ostrovy. Také papuánské aerolinky zahájily proces refundace. Jenže pak přestaly komunikovat. Ale co, hlavně, že mám nohu celou. Mohlo to dopadnout hůř. Na nějakou dobu jsem přestal mít na cestování chuť.

Jenže znáte to. Narkoman bez drogy dlouho nevydrží, alkoholik začne šmejdit po další lahvince a kuřák potřebuje pravidelného čouda. S cestováním je to stejné. Překulila se zima. Mrknul jsem na kalendář nového roku. Velikonoce byly na konci dubna. Následovaly obvyklé květnové svátky.

Čtyři státní svátky ve čtyřech na sebe navazujících týdnech!!!

To se nestává každý rok. Cestovatel s omezenou dovolenou nemůže něco takového nechat jen tak bez povšimnutí. Červík mi znovu začínal vrtat v hlavě.

Papuánským aerolinkám jsem poslal ještě jeden marný dotaz na moji nedořešenou refundaci. Stal se zázrak. Kladnou odpověď jsem dostal okamžitě a další den byly peníze na účtu. Byla to jen kapka v moři, ale nakoplo mě to. Znovu jsem začal počítat, hledat, plánovat. Překonám Pacifik napodruhé?

Na Velký Pátek jsem už seděl v letadle směr Bangkok. Trasa byla tentokrát jiná. Bangkok-Filipíny-PNG-Austrálie-Havaj-San Francisko. Austrálii jsem původně v plánu neměl. Jenže, ze Sydney létá každý den low-cost na Havaj a já potřeboval srazit náklady na minimum. S lítostí jsem oželel Šalomounovy ostrovy a Fidži.  Země, které byly v plánu minulé, nešťastně přerušené cesty. Člověk zkrátka nemůže mít všechno.

Tentokrát se nepodělalo nic. Strávil jsem 2 úžasné dny v okolí Bangkoku v doprovodu thajské kamarádky. Při přestupu v Kuala Lumpuru se setkal s malajskými přáteli z minulé cesty. Prožil týden na Filipínách s partou zajišťující vzdělávací programy pro vesnické děti. Užil si pár dní na papuánské vysočině s bratry z kmene Nenga i pár dní na papuánském pobřeží. V Austrálii jsem poprvé na svých cestách zažil ponižující imigrační pohovor, vykompenzovaný bláznivým večerem v tamních šílených barech. Užil si havaj na slastné Havaji i první kroky po americkém kontinentu v kalifornském San Franciscu.

Přesvědčil se o tom, že země je opravdu kulatá a vyzkoušel jsem si jaké to je, omládnout o 1 den. Tichý oceán byl překonán. Má cesta kolem světa se překulila do druhé poloviny.

A o příbězích z téhle cesty budou moje příští blogy…..

Pár obrázků:

Pokračování příště....