Táta kolem světa 15 - První kontakt s Kazachstánem
V uralské Zlatousti jsem nastoupil do nočního vlaku směr Kazachstán. Paní průvodčí chvíli nevěřila, že jsem se v jejím vagóně opravdu objevil. Odškrtla si moje jméno v seznamu a zkontrolovala mi pas. Ten je nutné k elektronické jízdence předložit. Nechápavě zakroutila hlavou: „Pane, co tady vlastně děláte?“
„Přijel jsem za turistikou,“ odpověděl jsem. Začala se smát a řekla: „Cože? Turistika v téhle části Ruska?“ Zakroutila hlavou a s rozesmátou tváří mi přidělila povlečení, migrační kartu pro Kazachstán a ukázala mi moje lůžko.
Zalehnul jsem na bidlo a rychle usnul. Túra mezi kontinenty a 2 piva po ní mi v tom spolehlivě pomohly.
Probudil jsem se do slunečného dne. Paní průvodčí mě upozornila, že brzo přijde celní a pasová kontrola. Ruská celnice byla energická blondýnka tak kolem padesátky. Koukala do mého pasu a zeptala se: „Co jste v Rusku dělal?“. Odpověděl jsem stejně: „Přijel jsem za turistikou.“ I ona se se začala smát: „Cože? Do téhle části Ruska? Za turistikou? A líbilo se vám tu?“ Odpověděl jsem že „mnógo“. Vše sledující paní průvodčí zamrkala významně na celnici a pravděpodobně utrousila něco ve smyslu, že asi nejsem normální. Ta mi však s úsměvem od ucha k uchu dala razítko, popřála šťastnou cestu a řekla, ať zase někdy přijedu.
To kazašský celník tak příjemný nebyl. Podezíravě mi zkoumal pas lupou. Občas mi položil nějakou nejapnou otázku. Kouzelné slovo „turistika“ u něj nevyvolávalo žádné emoce. Nakonec mi ale také dal razítko a já jsem mohl šťastně vystoupit ve městě Petropavl. Ostatní cestující spokojeně spali nebo leželi dál. Vlak zde Kazachstán jen lízne a pokračuje zase zpět do Ruska. Kontrolu absolvují jen ti, co vystupují.
Po čerstvém horském vzduchu na Uralu na mě dýchlo horko kazašské stepi. Teď už jsem skutečně v Asii. Vlak do Astany jel až za 4 hodiny. V Petropavlu toho není moc k vidění. Hezky upravený Centrální Park, ošklivé bytovky a sem tam nějaká ta mešita a kostelíček. A tak jsem usedl do místní zahradní hospůdky a objednal si šašlik a pivo. Paní servírka mi hned přinesla půllitr oroseného moku. Na sklenici byl nápis: „Český Džbánek – živá česká tradice.“ Nadšeně jsem jí řekl: „To je snad naše české pivo! S českým nápisem!“ Servírka sdílela mojí radost a řekla, že se za chvilku vrátí.
Pivo zřejmě zase tam moc české nebylo. To jen ten nápis na sklenici. Ve zdejším pivním byznysu české nápisy prostě táhnou. Paní servírka za chvilku přiběhla a poprosila mě, zda můžu napsat něco do jejich návštěvního sešitu. Samozřejmě jsem souhlasil. Bylo tam mnoho pozdravů, pochval a vzkazů. Většinou v ruštině. Českého návštěvníka jsem tam nezaznamenal. Zřejmě jsem byl v téhle hospodě první Čech. Nebo alespoň první Čech, který jim něco napsal do sešitu.
Kazašský vlak do Astany byl technologicky na vyšším levelu, než běžné ruské lůžkové vlaky. V kupé se mnou byli tři Kazaši. Dva mladí kluci a jeden padesátník. Takže vlastně taky mladík. Trochu jsme pokecali. V ruštině, kazaštině, angličtině i češtině. O životě, o ženských, o poměrech a tak. Chlapi vždycky najdou společnou řeč. O Česku věděli vlastně jen to, že máme dobré pivo. Uklidnil jsem je a řekl, že pivo je u nás skutečně nejlepší. A také, že Češi pijí pivo, jako ostatní národy vodu. To chtěli slyšet.
Kolem ubíhala nekonečná kazašská step, rudě ozářená zapadajícím sluncem. Do Astany vlak dorazil již za úplné tmy. Rozloučil jsem se s kazachy a vyrazil do noční metropole. Podle kazašského sloganu by měla být Astana městem budoucnosti. To však uvidím až zítra.
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Nový byt 2+kk, 49m2, cihlový dům, Praha 5 Smíchov
Nádražní, Praha 5 - Smíchov
17 000 Kč/měsíc
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/