Hlavně dávej pozor na to, co tam budeš jíst…aby ses z toho nepotento…, kdo ví co ti tam všechno strčí pod nos. V tropech buď zvlášť opatrný. Pozor na psy, krysy, brouky, hady a vůbec na všechnu tu havěť, co tam jedí.
Noční vlak mě vyhodil ve městě Lanzhou. Protéká tu slavná Žlutá řeka. Ve světě však získalo město věhlas díky svým tradičním, ručně taženým nudlím. Kdo by chtěl vědět, co znamená výraz „ručně tažené nudle“, může mrknout třeba sem: https://www.youtube.com/watch?v=xOz5UZ4NutU
I já jsem slavné nudle ochutnal. Paní u pokladny jsem ukázal na obrázek vybrané varianty jídla. Obdrženou účtenku jsem u okénka předal kuchaři. Kuchař něco houknul na kolegu. Ten chytil kousek těsta a začal ho natahovat. Jeden tlustý snopec, dva tenčí, 4 ještě tenčí…a tak dál a dál. Za chvilku zmizel můj svazek nudlí ve vařícím kotli. Trvalo to jen pár vteřin. Za několik minut byly nudle uvařené. Kuchař je hodil na talíř, přidal maso, zeleninu a další ingredience. „Pane, mám přihodit i chilli?“ „Samozřejmě.“
V Lanzhou se koná každý večer Food market. Městská ulička se zaplní stánky s běžnými i exotickými pochutinami. Bývá k prasknutí napěchovaná návštěvníky, kteří přišli něco zajímavého ochutnat nebo se jen podívat pod různé pokličky. Vůně se tu střídají s každým metrem.
V dalším pokračování mé bláznivé cesty jsem poznal, že večerní trhy jsou běžné v celé zemi. Číňané milují noční život na ulici. Po prvotních obavách jsem i já ochutnával rozličná čínská jídla na různých místech. Nejlepší jsou malé pouliční vývařovny, kam chodí místní. Jídlo je tu absolutně čerstvé a mimořádně chutné. Navíc za hubičku.
Vzpomínka na kulinářské Lanzhou i ostatní místa, kde jsem něco ochutnal, mě inspirovala k zamyšlení o čínské kuchyni. Zamyšlení prosté, laické a čistě konzumentské.
To, před čím mě všichni varovali, se nedostavilo. Žádný průjem, zažívací obtíže nebo obdoba egyptské faraonovy pomsty. Naopak, tak skvělé trávení, jako v Číně jsem už léta nepamatoval. Upřímně musím konstatovat, že jídlo je to nej, co lze v říši středu vidět i zažít. Něco, co předčí všechny turistické atrakce. Kam se hrabe Čínská zeď, Zakázané město nebo Terrakotova hliněná armáda. To, co dostanete na talíři, je teprve ta pravá Čína.
Lámal jsem si hlavu, čím to je? V čem se skrývá to tajemství? Tajemství kuchyně, která nejenom výborně chutná, ale je po ní také neskutečně dobře. Když pominu nějaké exotické výstřelky, používají Číňané velmi podobné suroviny, jako používáme u nás. Těstoviny, rýži, všechny běžné druhy masa, ryby, velké množství různé zeleniny. Snad jen brambory jsou tu méně časté. Tak v čem je ten rozdíl?
Nakonec mě napadla jediná, strašně prostá odpověď. Všechny suroviny jsou jednoduše čerstvé. Maso, které dostanete na talíř, ještě nedávno běhalo někde na pastvě, do poslední chvíle plavalo v moři nebo v provzdušněném akváriu. Nudle vám z čerstvě zadělaného těsta uvaří přímo před očima, většina zeleniny do poslední chvíle rostla někde na poli a na cestě na stůl se zdržela jen chvíli na místním tržišti. Žádné konzervanty, ochucovadla, barviva a další vymoženosti. V pouličních vývařovnách je všechno zkrátka čisté BIO. Pak už jen záleží na umění kuchaře, jaký zázrak z toho vykouzlí.
Tak Dobrou Chuť. Přikládám pár obrázků z mého čínského jídelníčku a Food Marketu v Lanzhou.
Kompletní galerie zde:
