Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

Horské stezky v Číně nejsou stejné, jako u nás. Jsou to jednoduše schody. Schody, schody a schody. A tak jsem stoupal po schodech. Bez přestávky. Jen s občasným občerstvením douškem vody. Na první vrchol, jménem East Peak, jsem dorazil za 3 a půl hodiny.

Mířil jsem na slavnou Plank Road in the sky (prkennou cestu v nebi). Stezku, kterou tvoří pár fošen, upevněných v kolmé stěně. Stezku, která je označována za nejnebezpečnější horskou cestu na světě. Z East Peaku je to k ní asi půlhodinka. Samozřejmě po schodech.

Plank Road in the sky – verze pro romantiky:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Prkna nejsou hned od začátku. Asi 10 metrů je nutné přetraverzovat po zásecích v kolmé stěně. Ve výši ramen je připevněný řetěz na držení. Konečně prkna. Stezka je široká asi 40 centimetrů. Pode mnou hluboká propast. Nade mnou kolmá skála. Rozeklané vápencové vrcholky a štíty pohoří Hua tvoří impozantní panorama. Připadal jsem si jako v pohádce. Vítr se proháněl po skále a mezi štíty hor plachtili dravci. Na konci stezky prkna opět končí. Pár adrenalinových kroků v zásecích ve stěně a byl jsem v bezpečí. Je zde malá vyhlídková plošina a díra ve skále s taoistickou svatyní. Škoda, že jsem si nekoupil svíčku na zapálení.

Plank Road in The Sky – verze pro realisty:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Zde se tvořil zástup čekajících lidí. Po čase jsem se i já dočkal. Za 30 Juanů jsem vyfasoval horolezecký úvazek se dvěma karabinami. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Chvíli jsem čekal, až se vytvoří mezera mezi lidmi, jdoucími v opačném směru. Na žebříku za mnou byl už citelný zástup dalších netrpělivců. Konečně volno. Pár rychlých kroků po zásecích ve skále a byl jsem na prknech. Že je dole nějaká propast jsem si v tom spěchu ani nestačil všimnout. Pokračoval jsem po prknech a míjel protijdoucí turisty. Kdo půjde u stěny a kdo půjde na vnější straně? Obkračovali jsme se, tělo na tělo. Ve skalní úžlabině byl minipřístřešek fotografů. Měli tu tiskárnu i laminovačku. „Pane, chcete vyfotit? 40 Juanů malá fotka, 60 velká.“ Zaplatil jsem. Fotograf visel na úvazku ve skále. „Víc, vykloňte se víc nad propast. Ať je to cool“. Zapózoval jsem do objektivu a potom pokračoval na konec stezky. Na vyhlídkové plošině jsem udělal pár fotek. Pozdravil jsem panáčka v taoistické svatyni a vyrazil na cestu zpět. Moje „cool“ fotka už na mě čekala. Vytisknutá a zalaminovaná. Přímo tady na skále. Po prknech jsem přetraverzoval řadu protijdoucích turistů, vylezl po žebříku a vrátil úvazek. Cesta po Plank Road byla u konce. Že jsem se procházel po pár úzkých fošnách nad propastí? Ani jsem si to nestačil pořádně uvědomit. Ale stejně to stálo za to.

Plank Road in The Sky – verze pro strašpytly:

Před nástupem ke stezce Plank Road je malý chrám. Jeho součástí je průchozí místnost se zelenou stěnou. Nachází se zde malé fotostudio. „Bojíte se jít na nejnebezpečnější stezku světa? Nevadí. Postavte se sem, před tu zelenou stěnu. Zapózujte, jako že se držíte řetězu a vykláníte se nad propast. Ano, To je ono. Chviku strpení. Jen nasynchronizujeme pozadí. Bude to super fotka. Všichni vám ji budou závidět. Chvilku počkejte, hned ji zalaminujeme. K Plank Road ani chodit nemusíte. Stejně je tam fronta.“

Pohoří Huashan je krásné, impozantní, velkolepé. Dechberoucí výhledy a fantastické scenerie. Čtyři hlavní vrcholy jsou však plné lidí. Většina z nich sem přijede lanovkou. Dámy v kloboucích, rodinky s malými dětmi, individuální turisti. Jednoduše hlava na hlavě. Kromě procházky po Plank Road jsem tu měl ještě jeden důvod k radosti. Mezi masou čínských turistů jsem potkal dva Čechy. Poprvé, po skoro deseti tisíci kilometrech mojí bláznivé cesty. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Kompletní galerie včetně schodů :-) zde