Čínské století páry jsem o chlup prošvihnul

V Číně jezdí parní vlaky. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Tahle informace z nějakého starého článku mi utkvěla v paměti. V Xianu jsem nastoupil do vláčku, který se parnímu moc nepodobal. Vlastně ano. Samovar tu byl :-)

Moje cesta přes Čínu se přehoupla do druhé poloviny. Změnil jsem způsob dopravy. Noční lůžkové vlaky jsem vyměnil za denní rychlovlaky. Pro člověka ze střední Evropy to byl skutečně nevšední zážitek.

Vlak vyjížděl z xianského severního nádraží. Po chvilce zatopil topič pod kotlem. Krajina za oknem znatelně zrychlila. Trochu mě zalechtalo u žaludku. Displej nade dveřmi ukazoval 306 km/h. Do Wuhanu to je po trati 1 050km. Stavěli jsme pouze jednou. Za 3h 50 minut jsem byl na místě. Páni, to byla ale jízda.

A jak to bylo s tím zdejším stoletím páry?

Na konci 20. století v Číně skutečně ještě běžně jezdily parní vlaky. Poslední lokomotivy byly z provozu vyřazeny v roce 2016. Dnes už funguje pouze jedna nostalgická parní železnice, kdesi v Sečuánu.

Kdybych vyrazil na cestu kolem světa ve svých studentských letech, mohl jsem si parní cestování ještě v pohodě užít. Něco, co už jsem doma nepoznal.

A tak jsem jeden propásnutý zážitek vyměnil za jiný, který z domova také neznám. Cestování rychlovlakem. V Číně je dnes v provozu asi 22 000km vysokorychlostních tratí. Do konce mého čínského putování jsem už jiný vlak nepoužil.

Jedna věc mi ale dlouho vrtala hlavou. Všechna sedadla byla vždycky ve směru jízdy. Přece ty vlaky celé neotáčejí. Vysvětlení bylo prosté. Sedačky nejsou připevněné „natvrdo“, jako u nás. Když vlak pokračuje v jízdě opačným směrem, cestující sešlápnou pedál u podlahy a sedadla si otočí.

Něco však pro čínské rychlovlaky zůstává stejné, jako v parních časech. Kohoutek s horkou vodou, kterou si můžete zalít svoje vynikající instantní nudle :-)

Kompletní galerie zde: