Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Stanice KL Sentral je dopravním srdcem města. Trasy metra, železnice, nadzemky, autobusů i letištního rychlovlaku se zde kříží, jako nohy obřího pavouka.
Z reproduktoru zaznělo: „2 prostřední vagóny jsou určené pouze ženám, prosíme muže, aby do nich nenastupovali.“ Taková diskriminace, co si ty ženské myslí! Magda se na mě významně podívala: „Vidíš, když mě budeš zlobit, půjdu do těch vagónů a ty se za mnou nedostaneš.“ Odpověděl jsem: „Jen si běž. Pokud víš, kde máš vystoupit.“ Zasmáli jsme se oba a společně vystoupili ve stanici Batu Caves.
Jeskynní systém Batu Caves leži na severu města. K hinduistické svatyni se stoupá po čtyřech strmých schodištích za obrovskou zlatou sochou boha Murugana. Na schodech vládnou makakové. Hbitě pobíhají nahoru a dolů, nechávají se krmit, dopíjejí odložené lahve nebo pózují fotoaparátům. Svatyně je skrytá pod vysokou skalní klenbou. Hinduisté vykonávají modlitbu, ostatní se fotí, korzují po jeskyni a užívají si oblíbeného výletu.
Těšili jsme se na večer. Moje malajská kamarádka Tia nám slíbila ukázat město. Přijela hned s celou rodinkou. Faízem, chlapíkem v mém věku, jeho ženou Usenizou a jejich malým synkem Azámkem. Vzali nás na okružní jízdu. Faíz řídil a zaníceně vyprávěl: „Tady bydlí Pákistánci, támhle Indové, támhle indičtí muslimové a tady zase etničtí Malajci. Čínskou čtvrť už znáte, tam je váš hotel. Tohle uspořádání jsme si nevymysleli my. Zavedli ho Britové. Okupace skončila a už to tak zůstalo. Vlastně jsme si ponechali i většinu britských systémů. Vzdělání, školství, zdravotnictví nebo dopravu. V ekonomice jsme se ale přeorientovali na východ. Nejprve na Japonsko a v poslední době na Čínu. To nám přineslo ty nejmodernější technologie. Teď na tom ale Malajsie není finančně moc dobře. Vlastně bychom už dávno měli zkrachovat. Jsme na tom tak trochu, jako vaše Řecko.“
Zastavili jsme před 452m vysokými dvojčaty mrakodrapu společnosti Petronas, udělali ty nejtypičtější fotky z KL a pokračovali v jízdě.
„Tio, jak to, že ty nenosíš hijáb, když většina ostatních žen ho nosí,“ zeptal jsem se odvážně. Tia odpověděla: „Nenosím. Protože ho prostě nosit nechci“. Faíz se otočil od volantu a s úsměvem poznamenal: „Tia páchá každý den veliký hřích.“
Večeřeli jsme v tradiční malajské restauraci. Jídlo bylo vynikající, pikantní a samozřejmě halal. Jedno orosené by bodlo. Výborná ovocná limonáda ale také přišla k chuti. Faíz byl k nezastavení:
„Základem našeho soužití je respekt. Respekt k druhému, jeho víře i jeho situaci. Jinak bychom tu spolu ani nemohli žít. Věděli jste, že v Malajsii máme nejvíc státních svátků na světě. Muslimové mají svátky a všichni Malajci slaví. Křesťané mají svátky, všichni Malajci slaví. Hinduisté mají svátky a zase všichni Malajci slaví. Všichni slavíme i Čínský Nový rok. Nejlepší na tom je, že když připadne svátek na neděli, neděle se přesune na pondělí.“
Magda, věřící křesťanka, si s Faízem notovala. Debatovali o tom, že křesťané i muslimové mají stejného Boha. Věří, že když se v životě budou chovat správně, půjdou po smrti do ráje. Opatrně jsem se vložil do diskuze. Namítnul jsem, že v Čechách většina lidí dokáže dobro a zlo rozeznat i bez náboženství a ráj a peklo vnímá jako něco, co patří do bájí a pohádek. Z udivených tváří jsem pochopil, že mému českému pohledu nikdo moc nerozumí.
Poděkovali jsme za večeři a nezapomenutelný večer. Rozloučili jsme se s novými přáteli a zamířili do hotelu v čínské čtvrti. S chutí jsem vypil jedno orosené v hotelové restauraci.
Druhý den jsme s Tiou jeli do města Putrayaja, prohlédnout si růžovou mešitu Putra, postavenou na jezeře. Pro vstup do mešity je nutné dodržovat striktní dress code. Pro hosty a turisty tam proto mají půjčovnu plášťů.
Večerní diskuze o náboženství a českém ateismu tady dostala kuriózní rozměr. Paní z půjčovny se na mě spiklenecky mrkla: „Pán je v pořádku, obě dámy si musí vzít plášť.“
Usmál jsem se na holky a zlomyslně prohodil: “Pravověrná muslimka s pravověrnou křesťankou, nechť se řádně ustrojí. Pravověrný kacíř žádný plášť nepotřebuje.“
kompletní galerie zde
všechny fotky jsou z archivu autora
