Streetartový umělec Chemis: „Bílý boxer z mé zdi dal Trumpovi knockout!“

Dmitrij Proškin (*1986, Uralsk, Kazachstán), jenž vystupuje pod pseudonymem Chemis je český streetartový umělec s kazachstánskými kořeny, který vytváří především muraly (velkoplošné malby na zdech).

Jeho tvorba stejně tak jako u celé řady současných předních českých výtvarníků začala nejprve u graffiti z nichž postupně přešel na vytváření muralů. Mezi jeho největší životní úspěchy patří to, že byl pozván aby namaloval své dílo na hlavní stěnu Hall of Fame v New Yorku, což je místo kde graffiti kultura vznikla. Do povědomí české veřejnosti se dostal svým ikonickým muralem plačícího prezidenta Masaryka.

Vlastním jménem se jmenuješ Dmitrij Proškin. Odkud pocházíš?

Pocházím z města Uralsk v Kazachstánu a v České republice žiji od základní školy.

Z jakého důvodu jsi zvolil přezdívku Chemis?

Na základní škole jsem nejvíc maloval v hodinách chemie. Přišlo mi to zajímavé, proto jsem tuto přezdívku začal používat.

Jakou jsi vystudoval školu?

Vystudoval jsem Střední školu cestovního ruchu v Benešově a poté bakaláře v oboru cestovní ruch na Vysoké škole obchodní v Praze. Uměleckou školu jsem nikdy nechtěl studovat, protože by mě to omezovalo v tvorbě a myslím si, že v té době nebyl téměř nikdo zvědavý na to, co někdo na ulici maluje sprejem.

Co Tě přivedlo ke graffiti?

V době, kdy jsem začínal malovat jsem poslouchal hip-hop a zajímala mě celková kultura točící se okolo něj. Zajímaly mě všechny elementy. Kupoval jsem si časopisy o hip-hopu v nichž byly uprostřed stránky o graffiti. Nejdřív jsem začal s muzikou, rapoval jsem a chtěl jsem vyzkoušet i graffiti. Graffiti mě začalo bavit, postupem času zvítězilo a od svých šestnácti let se věnuji jenom malování.

Kdo z českých nebo světových umělců Tě inspiroval?

Na začátku to byli writeři z Prahy. Nejdůležitější byl Honza Kaláb, který tehdy tvořil svá díla pod přezdívkou Cakes a následně, co se týče fotorealismu, který jsem začal objevovat, mě hodně inspiroval Maclaim z Německa.

Co je to fotorealismus?

Fotorealismus je technika, která se snaží malbou co nejvěrněji zobrazit realitu. To znamená, aby obraz vypadal jakoby to byla fotografie. V tomto stylu se klade velký důraz na detaily a aby vše vypadalo jako živé. Jsou styly jako je například komiks, kde je vše zjednodušené, poté je abstrakce, kde hrají hlavní roli barvy a tvary, a jedním z dalších směrů je fotorealismus, který je nejvíc vidět na portrétech. To znamená zobrazování lidí podle skutečnosti jako kdyby to měly být fotografie. Proto fotorealismus.

V jakém roce jsi udělal svůj první piece a kde to bylo?

Myslím si, že někdy v roce 2003 - 2004. Bylo to u nás na vesnici na billboardu kolem cesty. Vzpomínám si, že to tehdy bylo v zimě. V noci jsem se tam plížil a vytvořil svá první písmena.

Chytili Tě někdy při tvorbě graffiti?

Ano. V noci jsem maloval graffiti v centru Benešova a zrovna jeli okolo policisté a taxikář. Policistům jsem utekl, ale taxikář si všimnul, kde jsem se schoval, řekl to těm policistům a ti si pro mě přišli. Nebýt toho, tak by mi to bývalo prošlo. Poté jsem měl kvůli graffiti nějaké další oplétačky s policií, které se dostaly až k soudu, ale všechno dobře dopadlo, takže mým jediným trestem byly obecně prospěšné práce.

Stýkáš se s umělci, kteří stáli u zrodu graffiti v Čechách?

Jsem mladší než oni a nebydlel jsem v Praze, takže nebyla příležitost se s nimi stýkat, nicméně jsem se na ně chodil dívat, když malovali na akcích typu Hip Hop kemp. Pozoroval jsem je a sbíral po nich trysky, protože jsem nechápal, jak můžou malovat tak ostré linky.

Čí díla českých streetartových umělců se Ti líbí?

Na to nemohu odpovědět, protože se mi spíše líbí zahraniční umělci. Můžu jich vyjmenovat dvacet, protože jich je opravdu hromada. Nejvíc se mi líbí Pejac ze Španělska, Herakut z Německa a Fintan Magee z Austrálie.

Co říkáš na Banksyho?

Banksy je důležitá postava celé streetartové kultury. Sleduji ho od začátku. Je silný a jeho díla jsou dobrá. Podařilo se mu dostat streetart do popředí. Díky němu streetart zažil boom u široké veřejnosti. Bansyho zná kdokoliv, kdo se vůbec nezajímá o graffiti, nebo o streetart a okamžitě si to s ním spojuje. Líbí se mi, že jeho díla mají politický názor.

Vadí Ti u něj, že se jedná o komerčního umělce?

Ne. Každý by měl dělat to, co uzná za vhodné a to musím respektovat. Kdybych ho znal osobně a viděl, že se změnil jako člověk, tak si o tom můžu myslet své. Je to jeho život, jeho tvorba a jeho věc, jak se vším naloží. Nemám problém s tím, že svá díla prodává za miliony. Kdo by nechtěl prodávat za miliony?

Jak se liší mural od graffiti?

Graffiti je víceméně složeno z písmen. Jedná se o jméno, slovo, cokoliv. Je stoprocentně ilegální. Sprejuje se na vlaky, zdi, všechno možné. Hodně jde o to být všude. Graffiti má různé formy. Je různě barevné, ať už se jedná o chrom a černou barvu, nebo jenom tagy. Muraly jsou spíše určitou obrazovou formou a písmo v nich víceméně chybí. Začaly ilegálně jako všechno a postupem času se tvoří legálně, nebo v rámci nějakých festivalů, které se konají po celém světě. Streetart se na rozdíl od graffiti dá tvořit téměř vším. Nemusí to být jen barvy ve spreji.

V jakém roce jsi vytvořil svůj první mural?

V té době bych to ještě nenazýval muralem, ale bylo to někdy mezi roky 2004 - 2005, kdy jsem zkoušel namalovat první obličeje a dejme tomu, že to byl mural.

Můžeš mi popsat, jak mural vzniká od prvních kontur?

Na prvním místě je nápad, který musí být dobrý. Načrtne se na papír, nebo v dnešní době na tablet a následně se to namaluje na zeď. První obrys je spíš orientační, druhý je již konkrétnější a když potřebuji nějaký detail například obličeje, tak si udělám i třetí. Poté vytvářím pozadí. Co je na obrázku vzadu, tak s tím začínám jako s prvním a poté to překrývám vrstvama, které jsou blíž k postavě na obrázku. Pro mě to jsou de facto omalovánky. Člověk musí být zkušený a velmi dobře ovládat techniku sprejem pro kterou je potřebná praxe.

Stalo se Ti někdy, že Ti nějaký sprejer ze závisti posprejoval Tvé dílo?

Když jsem měl rozdělané dílo, tak se někdo opil, měl potřebu si něco namalovat, vylezl na lešení a posprejoval mi můj mural stříbrem. Byla to hrůza, děs, běs. Samozřejmě mě to naštvalo, mám to schované někde v hlavě a i když je to několik let zpátky, tak pokud na toho člověka narazím, protože jeho jméno znám, tak dá se říct neodpouštím.

V jakých zemích jsi tvořil?

Maloval jsem v Kanadě, na Tahiti, na Sibiři, několikrát v Izraeli, ve Velké Británii, Švédsku, Finsku, dále například v Karibiku. Z Ameriky jsem maloval v Lousianě a v New Yorku. Ještě jsem nebyl v Asii, v Africe a Jižní Americe.

Jaký jsi doposud zaznamenal největší úspěch?

Pro mě jsou dva. Za velký úspěch považuji svojí malbu z Golanských výšin v Izraeli, která se dostala do New York Times. Své dílo jsem nazval „Malá doktorka“. Jedná se o malbu malé holčičky starající se o „poraněnou“ zeď, která v sobě měla opravdové díry po nábojích. Tehdy tam byla také reportérka z New York Times a poté, co jsem se vrátil do New Yorku to vyšlo v obrovském formátu v tištěné podobě. Za svůj další obrovský úspěch považuji „graffiti Mount Everest“ - tedy to, že jsem byl pozván abych své dílo namaloval na hlavní stěnu Hall of Fame v New Yorku, což je místo, kde graffiti kultura vznikla.

Zaujal mě Tvůj mural Donalda Trumpa před rozbitou zdí. V jaké zemi to bylo a co dílo symbolizuje?

Bylo to malováno na Maltě ještě předtím než Trump poprvé kandidoval na prezidenta. Už tehdy jsem se bál, že by se mohl posadit do Bílého domu, takže jsem namaloval tuto výstrahu. Týkalo se to trumpovské xenofobie. Vedle rozbité zdi s Trumpem jsem namaloval bílého kluka z boxerskými rukavicemi jako odkaz na to, že s „bílou“ Amerikou nesouhlasí, aby si lidé nemysleli, že všichni bílí Američané budou volit Trumpa. Bílý boxer z mé zdi dal v podstatě Trumpovi k.o.

Zakomponovat Trumpa do rozbité zdi a vedle toho zobrazit boxera Tě napadlo přímo na místě, poté co jsi narazil na rozbitou zeď, nebo jsi měl návrh vytvořený dopředu?

Nechal jsem se inspirovat vyloženě na místě. Obešel jsem si opuštěné domy, vyfotil si pár zdí a podle toho jsem večer vymýšlel, co bych mohl využít a namalovat.

Hodně známý je Tvůj ikonický mural s vykukujícím plačícím Masarykem z obrysu České republiky. Při jaké příležitosti byl vytvořen a co konkrétně má symbolizovat?

Vytvořil jsem ho v roce 2018. To znamená k výročí 100. let od založení republiky. Samozřejmě, že se jednalo o významné datum, ale v té době jsem měl pocit, že není z čeho se radovat a na co být hrdý, protože společnost má své meze a hodnoty, které nejsou tak růžové, jak by si lidé mohli přát a na co být hrdí.

Na jaké hodnoty by podle Tebe lidé měli být hrdí?

Mezi lidmi by měla být určitá solidarita. Lidé by neměli koukat jen na sebe jako ústřední postavu všeho. Chybí zde taková úroveň mezilidské komunikace jakou bych si představoval. Mnoho lidí jde z extrému do extrému a jsou neuvěřitelně nevraživí.

O svolení vytvořit mural žádáš majitele domu, nebo si vyhlédneš prázdnou fasádu a na ní své dílo vytvoříš?

Když jsem na začátku potřeboval vytvořit velká díla, tak jsem v Benešově obcházel majitele domů, ale teď to již nedělám, protože všichni volají mě. V současné době málokdy žádám o svolení, protože jsem většinou zvaný a když jsem někam pozvaný, tak si tam v podstatě můžu vytvořit, co chci. Takže žádám jenom nárazově, když chci svým dílem něco říct. V Čechách nejsou plochy, které by byly k mání jen tak. Musím pátrat, hledat, oslovovat a ptát se veřejnosti, jestli někdo neví o nějakém vhodném místě. Když jedu nějakou tour v zahraničí, tak mám fotky a pokud chci něco namalovat, tak ťukám na dveře. Výjimkou byla zeď na Maltě, kde jsem maloval Trumpa, protože tam nebylo koho se ptát.

Tvé poslední dílo s holčičkou, která má hlavu zakrytou ukrajinskou vlajkou reaguje na ruskou invazi na Ukrajinu. Co konkrétně symbolizují postavičky ze známých animovaných seriálů, které jsi namaloval pod ní?

Malba má vyjadřovat to, že se válka na Ukrajině v podstatě týká každého z nás, protože ve známých postavičkách z dob našeho dětství, které jsou znázorněny jako plyšáci je zastoupena Česká republika, Polsko, Finsko, Francie, Německo, nebo USA. To znamená státy, které jsou tímto konfliktem ohrožené, nějakým způsobem se v tom konfliktu angažují, nebo by se měly angažovat. Je to výběr napříč demokratickou společností. Za Českou republiku jsem vybral Krtečka, za Polsko Bolka a Lolka, za Finsko Munina, za Francii Obelixe, za Německo Včelku Máju a za Ameriku Mickey Mouse. Holčička přikrytá ukrajinskou vlajkou svým životem chrání všechny drahocenné hračky, což symbolizuje to, že před pohromou Ukrajina vlastně chrání nás. Bohužel za to abychom tady mohli my a naše děti v klidu žít musí umírat ukrajinští civilisté, ženy a malé děti.

Vytvořil jsi nějaký mural také na protest proti letošním krvavě potlačeným demonstracím v Kazachstánu?

Zatím ne. Něco podobného mám v plánu na mojí první výstavu, kterou bych chtěl letos zrealizovat. Chěl bych v ní na několika malbách shrnout různé události tohoto typu.

Jaké jsou Tvé plány do budoucna?

Chtěl bych mít větší prostor pro svojí tvorbu. Živím se malováním na objednávku, kde jde o to, aby se to líbilo klientovi a odráželo to, co od dané malby čeká, ale tam zase není tolik prostoru pro nápady tohoto typu. To znamená sociální, politické, enviromentální. Někdy se to dá použít, ale většinou tam není prostor pro to abych mohl říct to co cítím jako umělec. Chtěl bych toho tvořit méně, ale větší projekty na zakázku a mít větší prostor pro své osobní projekty.

Děkuji za rozhovor                                                                                           Vít Hassan

Původně vyšlo v časopise Playboy.