Lampář Jan Žákovec: „Světlo plynových lamp je krásnější!“

Ing.Jan Žákovec (*20.června 1958) je prezidentem Cechu lampářů. Zároveň je ředitelem Plynárenského muzea. O adventu ho můžeme vidět, jak v dobové uniformě pomocí dlouhé tyče rozžíhá plynové lampy v centru Prahy.

Jak jste se dostal k práci lampáře?

Když se do centra Prahy v tomto století vrátily plynové lampy, tak se konala velká slavnost a rozsvěcely se první z nich. Bylo jich 9. Jako vedoucí plynárenského muzea jsem k tomu byl přizvaný, mluvil jsem tam o historii plynárenství, o historii plynových lamp v Praze a poté došlo k rozsvěcení první plynové lampy. Člověk, který to měl na starosti byl ale poměrně malý a lampy v Michalské ulici byly dost vysoko. Někdo řekl: “Hele, tenhle je dost vysoký. Ať to rozsvítí on!” Dali mi do ruky tyč a tím v podstatě začala moje kariéra lampáře.

Kolik měříte?

205 centimetrů. Určitě jsem nejvyšší lampář na světě. Všechny je znám a jsou nižší než já.

Kolik je lampářů v Praze?

Jsme dva. Mám kolegu, který je nejstarším lampářem v Praze. V pražských plynárnách začal pracovat ve svých šestnácti letech. Dnes je mu přes 70 let. Takže v Praze máme nejvyššího a nejstaršího lampáře. Na Karlově mostě se v době adventu střídáme.

Kolik je odhadem lampářů v Evropě?

Lampáři chodí také před slavným kasínem v Baden-Badenu, ve Wroclawi a v Záhřebu. Je jich tak 10, maximálně 15. Víc jich nebude. Všechny plynové lampy se dnes rozsvěcí dálkově, nebo například v Londýně přes časový rozžehovač.

Víte o tom, že lampáři chodí rozsvěcet lampy také v Londýně a v Brestu?

V červnu roku 1807 se na Pall Mall rozsvítily první plynové lampy na světě. V Londýně je celkem 1200 plynových lamp nejrůznějších tvarů, které jsou na těch nejzajímavějších místech. Například před Buckinghamským palácem. Rozsvěcet je chodí lampáři z British Gas. V běloruském Brestu se nejedná o plynové, nýbrž o petrolejové lampy.

Z čeho je vyrobená tyč, kterou používáte při rozžíhání lamp?

Mám originální tyč, kterou mi věnovala paní jejíž babička byla lampářka. Jedná se o bambusovou tyč na níž jsou mosazné manžety, kterými se do sebe jednotlivé části tyče zasunují do sebe. Lampáři nosili tyč rozdělanou a podle potřeby jí dávali dohromady. Na konci tyče je háček pomocí kterého se trefovali do oček, tím otevírali přívod plynu a následně se lampa přes zapalovací punčošku rozžehovala.

Proč u nějaké lampy trvá déle než se rozžehne?

V momentě, kdy se otevře přívod plynu, tak se musí vytvořit zapalovací směs. To znamená, že se plyn promíchá se vzduchem. Někdy nastane problém. Třeba na Karlově mostě občas fouká vítr, který rozfouká směs tak, že není připravená k zapálení. Někdy se stává, že se lampa napoprvé nezažehne, ale tam se zapalovací cyklus za minutu opakuje.

Můžete mi popsat hlavní rozdíl mezi tím, jak se plynové lampy rozžíhaly v minulosti a jak se rozžíhají dnes?

První plynové lampy byly plamenné. Nahoře hořel plamen. V první smlouvě s plynárnou bylo dokonce napsáno, že plamen musí mít tvar křídla netopýra, musí být dva vídeňské couly široký a jeden vídeňský coul vysoký. Tyto lampy se rozžíhaly tak, že lampář na patě stožáru lampy otevřel plyn, na konci tyče měl zapálenou koudel a lampa se zapalovala od toho plamene. Zdokonalilo se to tím, že se na konci 19.století začaly používat žárové punčošky, které se používají do dneška. Jedna z několika punčošek hořela stálým plamenem a byla zapalovací. Byla tam umístěná vahadla se dvěma očky a princip fungoval tak, že lampář pomocí tyče zatáhnul za očko, otevřel přívod plynu a lampa se rozsvítila od stále hořící punčošky. Potom následoval princip časových rozžehovačů. To znamená, že tam byl jakýsi budík, který byl nastaven na určitou hodinu, v tu hodinu se pustil přívod plynu a lampa se rozsvítila. Poslední typ, který se používal v minulosti byla tzv. “tlaková vlna”. Jednalo se o to, že večer se v plynárně zvýšil tlak plynu, regulátor pustil plyn a od stálé punčošky se lampa rozsvítila. To byla minulost. Po roce 2002 to nejsou pouze plynové lampy, ale plyno-elektrické. Na základě impulsu z dispečinku veřejného osvětlení se dovnitř dostane elektrický impuls, elektronicky se spustí přívod plynu a zároveň začne vysokonapěťové jiskření. Tím, že se otevře přívod plynu a začne to jiskřit, tak dojde k zapálení lampy.

Je vaše historická uniforma identická s tou, kterou nosili pražští lampáři na konci 19.století?

Snažili jsme se aby byla maximálně věrná originálu, protože lampáři v Praze chodí již téměř 300 let. První olejové lampy byly v Praze již v roce 1823. K nejvyššímu rozmachu lampářského řemesla docházelo někdy okolo roku 1870, kdy tady byly čtyřramenné, osmiramenné kandelábry. Z té doby máme popis lampářské uniformy a disponujeme též dobovými fotografiemi. Uniformu ušil jeden z nejlepších pánských krejčířů pan Vladimír Zach, který má krejčovství na Malé Straně a v minulosti šil i obleky pro divadlo Járy Cimrmana.

Museli lampáři v minulosti dodržovat nějaký kodex?

Již v roce 1867 vyšlo “Naučení v službě hlídačům luceren obecní plynárny”, (jak se tehdy říkalo lampářům), kde bylo přesně definované, jak se mají chovat na strážnici a jak mají lampy rozsvěcet. Dále tam například bylo uvedené, že se na strážnici nesmí opíjet, nesmí tam hrát karty, museli být stále ve střízlivém stavu, chodit rovně, dávat pozor, aby svým žebříkem nikoho neohrožovali, apod. Takže existoval celý třináctistránkový manuál, kde byla přesně definovaná jejich činnost, odměny a přijímání lampářů do lampářského cechu.

Do jakého roku sahá tradice plynových lamp a lampářů v Praze?

Pokud to vezmu chronologicky, tak první lampáři začali chodit v roce 1823, kdy začalo první veřejné osvětlení Prahy. Jednalo se o olejové lampy. Plynové lampy začaly 15.září 1847, čili od té doby chodili lampáři plynových lamp. Největší počet lampářů v Praze byl v roce 1926. To jich bylo v Praze 129. Poté se jejich počet postupně snižoval, což byl důsledek toho, že se zaváděly jiné způsoby rozsvěcování.

V jakém roce došlo v Praze ke zrušení posledních plynových lamp?

Největší počet plynových lamp v Praze byl v roce 1944. To jich bylo téměř 10 000. Potom se počet plynových lamp snižoval. Poslední plynové lampy byly v Praze v 80.letech na Albertově, na Malé Straně, na Starém městě a na Hradčanech. Úplně poslední plynové lampy v Praze zhasly na jaře roku 1985. Jednalo se o dva historické osmiramenné kandelábry na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici. Oba byly převedeny na elektřinu a vypadalo to, že plynové světlo byla slepá ulička ve vývoji. Praha se ale rozhodla, že plynové lampy vrátí.

Kdy se tato tradice obnovila?

Obnovilo se to koncem roku 2002, když se rozsvítily první plynové lampy na zemní plyn. Tehdy jsme se rozhodli, že chceme lidem ukazovat, jakým způsobem se v minulosti lampy rozsvěcely. I když jsou dnes všechny lampy rozsvěceny a zhasínány dálkově na základě elektrického impulsu z dispečinku provozovatele veřejného osvětlení, tak si Praha vymínila, že v nich bude zachováno ruční rozžehování. Čili, všechny plynové lampy lze přepnout do ručního režimu a poté je možné je rozsvěcet pomocí dlouhé tyče, tak jak to dělám já.

V čem je plynové světlo lepší než elektrické?

Když se lampy rozsvěcí, tak je vidět, jak to bafne poté co se vytvoří směs plynu se vzduchem a dojde k zapálení ohně. Druhý efekt je, že když je zima, tak plynové lampy trošku syčí, jak se v nich spaluje plyn. Barevné spektrum plynových lamp je bližší dennímu světlu. Ve srovnání s elektrickým světlem, které je studené je plynové světlo oheň a ten vždycky k lidstvu patřil. Památkáři vnímají, že se plynové lampy v centru Prahy hodí lépe k historickým budovám než elektrické lampy.

Kolik lamp je celkem na Karlově mostě?

Na Karlově mostě je 37 plynových lamp a na Křížovnickém náměstí jich je 9, takže já celkem rozžíhám 46 plynových lamp.

Jak dlouho trvá než je všechny obejdete?

Záleží na tom, jak se lidé chtějí fotografovat, nebo jestli jim k tomu podáváte nějaký delší výklad. Od půl hodiny do hodiny a čtvrt podle zájmu kolemjdoucích. Neberu to jen jako rozsvěcení lamp. To by bylo při rychlé chůzi rozsvícené řekněme za čtvrt hodiny.

Na místě musíte být večer v přesný čas. Stalo se vám někdy, že jste se zpozdil?

Popravdě řečeno. Zatím se mi to nestalo.

Chodíte lampy ráno také zhasínat?

Nechodím. Ráno se ty lampy zhasínají samy. Domnívám se, že nemá smysl lampy chodit zhasínat ve 4 hodiny ráno, když je most prázdný. Bez obecenstva to v současnosti nemá význam.

Rozsvěcíte toho po Praze víc?

Ano. Spoluorganizujeme také akce na Hradčanech. Již řadu let spolupracujeme s Galerií hlavního města Prahy, která vlastní 3 historické kandelábry. Jeden je v Loretánské ulici, druhý je na Hradčanském náměstí a třetí na Dražického náměstí. Komentované vycházky většinou uskutečňujeme v adventu, nebo mezi svátky.

Jste prezidentem Cechu lampářů. Co je náplní vaší činnosti?

Když byly v roce 2002 obnovené plynové lampy, tak tady absolutně chyběla jakákoliv legislativa. Nikdo vůbec nevěděl, jak se mají lampy budovat, jak se mají provozovat, revizáci nevěděli podle jakých předpisů se mají dělat revize a kontroly u nových lamp. Jedním z hlavních úkolů bylo vytvoření legislativy plynových lamp a druhým úkolem byla propagace plynového světla. Máme kontakty na výrobce, nebo provozovatele plynových lamp v Evropě. Vyměňujeme si zkušenosti. Čili, legislativa, sledování nových technologií, komunikace s ostatními provozovateli plynových lamp, osvěta, marketing a PR.

Zároveň jste ředitelem Plynárenského muzea. Můžete mi ve stručnosti vyjmenovat nejkurióznější exponáty?

Nejstarším exponátem je kus bývalého plynojemu v Plynárně Michle. Ten je 174 let starý. Dále máme krásná novorokoková kamna Villeroy & Boch, původní placatý litinový plynovod z Karlova mostu, plynovou promítačku filmů, plynovou pračku, ledničku, jeden z prvních plynových motorů z 19.století, plynový mandl, spoustu plynových žehliček, jednu z největších sbírek plynoměrů v Evropě, plynovou tvarovačku klobouků, plynový vaflovač, plynový kávovar, plynové pražiče kávy, plynovou žehličku na kulečníková plátna, plynový ohřívač na hřebelcování koňských hřív, plynové kulmy a mincovní plynoměry, což byla ve své době rarita. To jsem si vzpomněl jen tak namátkou.

Vychováváte si svého nástupce?

Je to těžké, protože ten člověk by měl znát plynárenství. Nějaké tipy mám, ale samozřejmě je třeba aby se s tématem nějakou dobu seznamovali. Nejlepší je najít někoho z provozu s dlouholetými zkušenostmi, který plynárenské věci zná a je schopný odpovídat na dotazy, protože těch je spousta.

Děkuji za rozhovor                                                                                            Vít Hassan

Púvodně vyšlo v časopise Playboy.