Chce-li se ODS zachránit, musí se omluvit za Topolánka a Nečase

Pokud chce předseda  Petr Fiala dostat ODS ode dna, na nějž ji poslali pánové Topolánek a Nečas, nemusí měnit stanovy, ani se svými věrnými promýšlet změny. Naopak. Autentičtí pravicoví voliči chtějí, aby ODS plnila teze, které původně měla: důraz na volný trh, na svobodu jednotlivce, na nedotknutelnost soukromého vlastnictví, na konzervativní chování - úctu k rodině, k rodičům, k učitelům a ke starým lidem... Prostě chtějí žít v kapitalismu, jaký byl v USA za Ronalda Reagana, v Anglii za Margaret Thatcherové a u nás za Václava Klause před Sarajevským atentátem. Nechtějí jít cestou do otroctví, před níž tak výstižně varoval nositel Nobelovy ceny za ekonomii Karl von Hayek. Profesor Fiala se „pouze" musí jménem ODS omluvit za špatné vlády Topolánka a Nečase a slíbit, že pod jeho vedením se toto bezprecedentní chování premiérů ODS nebude opakovat. Že pod jeho vedením začne ODS opět zavádět svobodnou tržní ekonomiku Friedmanovského střihu. Pokud toto jasně neslíbí voličům a neomluví se za to, co tu tzv.  „pravicové vlády ODS“ prováděly po odchodu prof. Klause z čela ODS, pak nepomůže žádný kongres, žádné změny stanov ani výměny lidí.

 

Václav Klaus na 19. kongresu ODS, kde se vzdal čestného předsednictví snímek Ivana Haslingerová, Fragmenty

 Předseda ODS prof. Petr Fiala ve svém článku „O kritickém projevu a mimořádném kongresu ODS“ má pravdu, že nemá jeho strana o vnitřních věcech diskutovat na veřejnosti, neboť špinavé prádlo se pere doma. I moje babička říkávala: „Špatný pták, který do vlastního hnízda si kálí“.  Voliče navíc vnitřní problémy té které strany nezajímají. Posuzují strany výhradně podle slov Bible: „Podle ovoce poznáte jich…“ Neboli podle výsledků a ideových postojů z minula. A ty kdysi ODS měla skvělé a byla proto dlouho pro zhruba 30 % pravicových voličů jediným symbolem, který vyvede naši zemi z nesvobody  komunistického marasmu do svobodné kapitalistické budoucnosti. Právě pro tuto vidinu chodili pravicoví voliči cinkat klíči na Václavák. A ODS tento jejich sen nejen slibovala, ale povedlo se jí jej uskutečňovat. To, co dokázala se schopnými ekonomy do roku 1995 s naší komunismem tak zničenou ekonomikou udělat za několik let, kdy mohla samostatně vládnout, nemá ve světě obdoby. K ohromení všech světových ekonomů  dokázala její vláda z komunisty zničené ekonomiky dovést zemi k 6,4% růstu HDP a všichni, kteří měli o to zájem, mohli začít svobodně podnikat. Nejvíce soukromých společností vzniklo kolem roku 1994. 

Proto ODS dokázala ustát i neuvěřitelně podlý Sarajevský atentát - podraz pánů Pilipa a Rumla za pomoci uměle vyvolané měnové krize přítelem prezidenta Havla, guvernérem ČNB Josefem Tošovským. Její voliči zůstali své straně věrni a troufám si dokonce s odstupem času říci, že je to ještě více semklo kolem jejího předsedy Václava Klause. Doufali, že i přes podpásový Sarajevský atentát levicových havlistů, přivede ODS náš stát do kapitalismu. 

Bohužel sama ODS začala svou image postupně ničit

Prvním chybným krokem, který vyslal první varovný signál veřejnosti, že v ODS není něco v pořádku, bylosvolání naprosto zbytečného mimořádného 13. kongresu ODS s jediným bodem jednání odvolat z vedení svého předsedu dva měsíce před jeho prezidentskou volbou. Přitom bylo jasné, že pokud bude zvolen prezidentem, stejně svůj post přenechá nástupci a tedy jediným důvodem pro jeho tak akutní odvolání bylo to, aby ho před odchodem mohli jeho nepřátelé z řad ODS pokořit. Řešení několikaprocentního volebního propadu, kterým tento krok zdůvodňovali, mohlo klidně dva měsíce počkat a bylo dost času zvolit si pana Topolánka potom. V očích voličů takové chování bylo prvním signálem, že něco uvnitř ODS není v pořádku, že se strana začíná štěpit a že je tam, podobně jako v jiných stranách, hodně kariéristů. 

Hlavní chybné kroky Mirka Topolánka

Ale nechť. Ještě i potom měl Klausův nástupce Mirek Topolánek možnost vést stranu úspěšně dál, kdyby pokračoval v ideové politice předchůdce. Na Kongresu sice deklamoval s modrým perníkovým domkem v rukou, že „Klausismus je písmo svaté ODS“. Že celá republika se pod jeho vedením stane pro všechny modrým domem s těmito ideály. Velice brzy se však přestal tímto řídit a prosazoval politiku tzv. rozkročení, tedy přijetí a podporu některých levicových myšlenek, což vyhovovalo zejména levicovým intelektuálům kolem Václava Havla. Sice tím dočasně získával ke svým stále ještě skalním i některé další nerozhodné voliče, ale díky opouštění výrazné pravicové politiky v honbě za nimi začal ztrácet ty věrné. To byla druhá obrovská chyba ODS a hlavní chyba Topolánkova vládnutí. Z jasně vyprofilované strany, která šla do voleb se slibem rovné daně, vypadl nic neříkající levopravý chuchvalec slibů. Korunu všemu nasadil po volbách, kdy dal coby předseda jasně najevo, že on sám vůdčí myšlence ekonomické transformace, rovné dani, nevěří. Neboli, že nevěřil svým vlastním slibům! To voliči, kteří byli koncepcí rovné daně nadšeni a každý se již těšil na zvýšení platu, nemohli odpustit. Vyhazov otce rovné daně Vlastimila Tlustého z místa ministra financí a dosazení tam lidovce Miroslava Kalouska nemohl proto nikdo z nich skousnout. Každý měl ještě v živé paměti před očima předsedu lidovců Josefa Luxe, jak „hrdinně“ šel s předsedou ODA Jiřím Skalickým žádat v přímém televizním přenosu prezidenta Havla o pád vlády, když byl „obávaný Klaus“ v Sarajevu.

Od Mirka Topolánka bylo dále politicky neprozíravé urazit všechny sponzory přízviskem „kmotři“. Každá rozumná strana si sponzorů váží, protože na kampaně je potřeba nesmírného množství peněz. To samozřejmě neznamená nebýt pozorný, od koho peníze přijímám, a nemít účetnictví v pořádku. Rozkročení, přenechání Ministerstva financí lidovcům, výsměch vlajkové lodi ODS rovné dani, zavedení pojmu kmotři byly velké chyby vlády Mirka Topolánka. To nehovořím o jeho jasně patrné neúctě k prezidentu republiky. Místo toho, aby ODS využila výhody, že má na Hradě svého prezidenta, naprosto dětinsky ho urážela. Stačí připomenout, jak v samotný předvečer 19. kongresu ODS přikázal Topolánek vyklidit již postavený stánek s Klausovými knihami a časopisy, což vedlo Václava Klause k následnému vzdání se funkce čestného předsedy strany.  To vše byly jen ty hlavní katastrofy pro ODS za vládnutí pyšně a furiantsky vystupujícího Mirka  Topolánka.

Chybné kroky Petra Nečase

I přes toto období měla ODS ještě stále šanci vše uvést na pravou míru. Konec konců každá strana může občas mít v čele černou ovci. Dokonce i na papežský stolec dosedl kdysi zrůdný Borgia a církev se z toho dostala. Pravicoví voliči dali ještě hlasy Petru Nečasovi, který jim vyhovoval svým noblesním chováním a hlavně pamatovali, že platil za korunního prince ODS za vlády Václava Klause, který ho měl rád. Doufali, že Nečas vrátí ODS k jejím kořenům, začne konečně naplňovat Modrou šanci, obsadí Ministerstvo financí schopným ekonomem z řad ODS, který zavede (konečně!) bývalou vlajkovou volební loď ODS, rovnou daň. Zkrátka, že bude pokračovat v duchu Friedmanovských ideálů a omluví se za bezprecedentní chování pana Topolánka.

Bohužel nic z toho se nestalo. Na dotaz našeho listu Fragmenty, kdy zavede ODS rovnou daň, odpověděl Petr Nečas na tiskové konferenci, že ji přece máme dávno zavedenou a když jsme s údivem kroutili hlavami, tak jeho „ekonomický expert“ Kocourek pyšně doplnil, že „zavedli tu americkou“. Vezmeme-li v úvahu, že rovná daň v Americe nikdy neexistovala, pak takovou neznalost ekonomiky a neúctu k voličům nešlo už podruhé přejít. Korunu všemu nasadil pan Nečas tím, že Ministerstvo financí přenechal opět „ekonomickému lidoveckému expertu“Kalouskovi a pokračoval dál v intencích zavedených panem Topolánkem, nikoliv Klausem. Všichni čekali, že jako křesťan bude mít ohled zejména na staré lidi a nemocné. Že při šetření naplní letité sliby ODS dát do pořádku odebrání dávek povalečům a nepřizpůsobivým. Opak se stal pravdou. Důchodcům odebral dokonce i ze zákona povinnou valorizaci penzí, což neprovedl ani premiér  Paroubek. A k navršení všeho svým oblíbencům provokativně rozhazoval statisícové odměny.

Ale skutečně do nebe volající bylo, že jako pravicový politik zvýšil daně. Tím jen potvrdil, že jeho srdce bije ve shodě s levicovými havlisty (Havlisté nechtěli pád totalitárního socialismu, stručně zvaného komunismem, jen ho chtěli „vylepšit“, aby měl „lidskou tvář“. Dodnes nechápou, že měl pravdu největší americký poválečný president Ronald Reagan, když řekl, že komunismus je nenapravitelný a je ho proto třeba zničit.) Pro ODS tím podepsal takřka definitivní ortel smrti.

Ostatně stejně jako Topolánek i on se distancoval ke škodě ODS z nepochopitelných důvodů od prezidenta Klause. Deset let mít na Hradě prezidenta, který založil vládní stranu, a nejen se tím neblýsknout, ale dokonce nechodit ani na jeho pozvání na Hrad, je nejen společensky  neomluvitelné, ale politicky neodpustitelně neprozíravé.

Zklamání v korunním princi, panu čistém a seriózním, bylo proto u voličů obrovské. Nejsmutnější je, že se díky tomu stále setkávám s dotazem bývalých voličů ODS: „Komu už můžeme v ODS věřit, když i tento člověk zklamal?“  Na odpověď, že se pod vedením prof. Fialy se snaží ODS změnit se jen shovívavě a je jasné, že jejich hlasy skončí o ANO či Svobodných pokud se jasně ODS nedistancuje od jeho kroků.  

Má ODS vůbec ještě šanci? Co má učinit prof. Petr Fiala, aby ji vyvedl opět na výsluní?

 Pokud chce tedy pan předseda  Petr Fiala  přece jen dostat ODS ode dna, na nějž ji poslali pánové Topolánek a Nečas, nemusí měnit stanovy, ty měla skvělé. Ani nemusí se svými věrnými promýšlet změny. Stačí oprášit tu starou dobrou a pravicí kdysi tolik milovanou ODS s její Modrou šancí (samozřejmě ji upravit současné době). Musí se však explicitně omluvit za premiéry  Topolánka a Nečase a slíbit, že pod jeho vedením bude ODS zavádět skutečnou svobodnou tržní ekonomiku Friedmanovského střihu. Kromě Margaret Thatcherové, která zavedla pojemthatcherismus jsme měli ve světě jako jediní v EU to štěstí, že našemu kapitalismu se říkalo klausismus. Kolik premiérů se jak v Anglii tak u nás vystřídalo, ale po nikom nezbyl žádný –ismus. ODS by si měla proto vážit toho, že jejím zakladatelem byl jeho strůjce a pokračovat v jeho idejích.

Pan profesor Fiala má pravdu, že cesta změny současné ODS je nutná. A je dobře, že jí chce zavést, ale není třeba vymýšlet bůh ví co. Stačí se vrátit ke kořenům té bývalé ODS a především – explicitně odsoudit  špatné vlády Topolánka a Nečase a voličům se za ně omluvit s tím, že podobné praktiky už nadále trpěny nebudou. Pokud toto jasně neslíbí voličům a neomluví se za to, co tu premiéři ODS prováděli za politiku po odchodu prof. Klause z čela ODS, pak nepomůže žádný kongres, žádné změny stanov a výměny lidí. Vím, že je to hrozně těžké, ale v zájmu záchrany ODS bych přála panu profesorovi Fialovi, aby k tomuto kroku nalezl v sobě sílu. Voliči na to čekají!

Voliči ODS nechtějí změny programových tezí. Naopak. Voliči chtějí teze, které ODS měla, nadále chtějí důraz na volný trh, na svobodu jednotlivce, na nedotknutelnost soukromého vlastnictví, na konzervativní chování - úctu k rodině, k rodičům, k učitelům a ke starým lidem. Prostě chtějí žít v kapitalismu, jaký byl v USA za Reagana, v Anglii za Thatcherové a za Klause před Sarajevským havlistickým atentátem. Voliči ODS nechtějí jít cestou do otroctví, před níž tak výstižně varoval po skončení druhé světové války nositel Nobelovy ceny za ekonomii Karl von  Hayek.