Tak přesně tuhle větu jsem dnes odpoledne slyšel vždy, když jsem se začal smát nakupovací euforii mých rodičů. Já si ale nemohl pomoct, byla to vážně sranda.
Každý snad obdivujeme své rodiče a to z různých důvodů, ať je nám i jim, kolik chce. Mně vždycky zvednou náladu jejich přístupem k nákupům. Když jsem měl svaťák, tak jsem s nimi neměl čas jezdit, ale teď už mám po všem, tak proč nejet. A stálo to za to.
V našem okresním městě je téměř deset supermarketů, ale my jezdíme zpravidla pouze do tří. Všechny řetězce nám posílají domů své letáky o aktuálních slevách a nabídkách. Takže příprava na víkendový nákup začíná už v pátek večer, kdy se naplní schránka. Mamka si kolem sebe rozloží všechna obchodní menu, která přijdou a dá se do práce. Za hoďku má hotový sumář výhodných koupí s názvem míst, kde se to či ono dá koupit.
Obvykle jezdívají rodiče brzo ráno, dneska se ale počkalo i na takového spáče jakým jsem já a vyrazilo se něco málo po poledni. V Penny, naší první zástávce, byl snad jediný zákazník. Ideální podmínky pro vyhledávací manévry. Pěkně podle seznamu. Něco se na nabídkové letáky nevešlo, a tak je třeba se podívat po červených vykřičnících s nápisem „Sleva“ nebo „V Akci.“ Ještě mrknutí na datum spotřeby a šup už je to v košíku.
To táta se samozřejmě nezapomene zastavit u regálů s pivem. „Tentokrát Pardál stejně jako Braník 7.90, tak to vemu Pardála.“ Někdy přece jen rozhodne chuť výrobku.
V Lidlu mají o dvacet halířů levnější housky, tak to rovnou osm, a o 2.50 levnější máslo. V této fázi se fakt směju, vybavuju si okamžiky, kdy jsem se před maturou učil a má drahá maminka mi chodila ukazovat své výhodné úlovky, když se vrátili z turné po obchodech.
V Kauflandu je levná zelenina, jezdím jen z vozíkem a okouním, mezitím mi oba úplně utečou. Zase se směju. Jsou ve svém světě, že mi ani nevnímají, řeší, kde ještě co koupit a co je bezpodmínečně nutné vzít i bez slevy. Ve třech obchodech jsme v každém znich utratili průmerně tisícovku. Ve finále se tak ptám táty, kolik jsme tedy ušetřili. Odpovídá, že to vždy vyjde akorát tak na naftu, tedy na to, co do obchodů projedem. Někdy je ušetřených peněz víc, jindy míň.
Nostalgický úsměv mi na tváři září pořád, netuším, kolik lidí takové ohleduplné nákupy dělá. Možná že hodně, když si vzpomenu na šílené záběry z narvaných hypermarketů při nějakých extrémních výprodejích. Ale já mám své rodiče přesně pro tohle rád, koukají na každý halíř a jsou v tom sehraní. Snad něco z jejich vlastností v krvi mám. Až se vydám do toho osamostatňovacího světa, budu to potřebovat.
