Životní kotrmelce, aneb jak zacelit díru v srdci. Příběh první.

Jmenuje se Agáta. Je to ohnivá zrzka, s vlnitými dlouhými vlasy, vysokým čelem, extravagantní, silná osobnost. Jejímu obličeji dominují zelené oči a krásné zuby, potažmo úsměv. Ve čtyřiceti se rozvedla, vlastní kosmetický salón, od toho se odvíjí to, že je vždy usměvavá, upravená a udržovaná. Po rozpadu manželství, však už druhý rok tápe v šeru.

Rozhodla se pro jednu nejmenovanou seznamku a hned první den po přihlášení, se její virtuální schránka, začala plnit muži. Jupíííí! Zajásala, uvařila si zelený čaj s medem, a na oslavu si povolila jeden bonbón „mon cherry.“ Dnes bez výčitek. Přece jen, my, všechny holky po čtyřicítce víme, že nejde jíst, nehýbat se a zároveň netloustnout. Agáta je ženská. Není žádná vychrtlina. Je dokonce spokojenější, než v době, kdy byla typický věšák na šaty. Její velikost se ustálila na velikosti 42 a jako jedna z mála, si tuto velikost užívá a hýčká. I když ví, že kdekterá rachitická holka by nad jejím tělem pohrdlivě ohrnula nos. Jí je to ale šumák.  Je, jaká je.  Sedíc u počítače, nechává si tu sladkost pomalu rozpouštět v ústech. Božínku, to je slast.! Rychle klikne na první vzkaz. Úžasem téměř oněmí!  Píše jí nějaký muž, s nickem „Oliver“ a nevěří svým očím:

Dobrý den, madam, budu Vám rád sloužit, chtěl bych být Vaším toaletním otrokem…. Jedním kliknutím myši maže tu šílenost. Čím že to chtěl ten chudera být?? Páni, vždyť ani netuším, co si pod tím mám představit za zvrhlost. Uffff.  Trošku se bojí otevřít další.  Nakonec najde odvahu, a otevírá další a další vzkazy. Nezajímaví muži, fádní věty, vše jako přes kopírák… Rozmrzele se zvedne z křesla. Takhle si to vážně nepředstavovala! Bezmyšlenkovitě začíná ujídat z krabičky s bonbóny. Tohle neee!  Přece nebudu do kina chodit sama!  V tom slyší pípnout schránku. Jde k počítači, v ústech tu neskutečnou dobrotu a kliká na další vzkaz. Pravda, mohl by být mladší, ale elegantní muž v bílé šále, něčím přitahuje její pozornost. Jeho vzkaz je uhlazený, slušný… Píše, že je pracovníkem jednoho ministerstva, pro nedostatek času nemá partnerku a je jí zcela okouzlen. Agáta se polichoceně napřímí, a ač zde není nikdo, kdo by ji viděl, zahanbeně vyplivne bonbón do kapesníku.

Jmenuje se Adam, měří 188 cm a je štíhlý…  Hlavou ji bleskne, že tohle by nemusel být špatný začátek. Nechce vypadat jako naivní husiička, která je natěšená na každého chlapa, a tak jen skromně písne své jméno, to, že se živí jako OSVČ , že hledá kamaráda a později se uvidí. Je před vánoci, tak je možné, že na Silvestra už by nemusela sama koukat na telku.  

Hned druhý den po probuzení, dříve než vejde do koupelny, plna očekávání zapíná PC.  Jo! Vedle nic neříkajících vzkazů se objeví i ikona s fotkou Adama. Bezmyšlenkovitě kouše do jablka a hltá jeho slova. Zjihle čte báseň, která má být pro ni…

Tvé vlasy mají barvu podzimního listí,

Zelené oči kočičí mne svádí,

Chtěl bych být rytíř, co Tvou krásu jistí,

Který pro Tebe struny své ladí….

Jak je to dlouho, co jí někdo napsal báseň. Zakloní hlavu a zasní se… Pípání mobilu ji však vrátí do reality. Adam píše, že je na Moravě, na návštěvě u rodičů, kde tráví vánoce a zpět do Prahy se vrací až v lednu. Do háje!  Adam ji mizí z mysli a horečně přemýšlí, jak naloží s vánoci. Znechuceně odpoví, že se tedy mohou po Novém roce domluvit na schůzce.

Vánoce utekly jak voda, Agáta ve voňavé lázni přemýšlí, co si oblékne na dnešní schůzku. Je to těžké, její záliba v oblečení ji naplnila tři skříně k prasknutí. Vylézá z vany, zahalena jen do osušky, Nejdříve prádlo. Jo, tohle s push up efektem by šlo! Usmívá se. Naučeným grifem natahuje samodržky . Pro začátek elegantní pouzdrová sukně, světle zelená halenka. Ta jí ladí k očím. Na krk nenápadné bílé perly. Koukne se spokojeně do zrcadla.  Vlnité vlasy splývají po ramenou. Vklouzne do značkového kabátu, natáhne kozačky a kabelku stejné značky a usedá do auta. Je malinko nervózní. Její rande po x letech!

Malostranské náměstí je plné turistů, když přichází ke smluvené kavárně a rozhlédne se kolem, nikde nevidí vysokého elegána… Zima je vlezlá a ona si zapomněla rukavice. Koukne na hodinky. Má ještě pět minut. Zamrzí ji, že přišla první. Když v tom ji někdo zezadu zaklepe na rameno. Otočí se, a… První co ji napadne, že si neměla brát ty vysoké podpatky. Adam je dobrých 15 centimetrů menší, než uváděl. V čepici a šále vypadá jako malý kluk. Jen s tím rozdílem, že má vrásky. Je zklamaná, ale řekne si, že na kafe jít mohou. Adam si všimne jejího rozčarování a tak ji chce zaujmout pozváním na sushi. Trefa! Tomu neodolá, miluje sushi. Adam se snaží zaujmout. Střídá jednu pózu za druhou. Zastavuje u květinářství a kupuje tucet bílých růží. Ona však příjmá květiny s rozpaky. Při jídle čas docela příjemně plyne, Adam se snaží zapůsobit i na personál, hýří vtípky, objednává nejdražší šampaňské a nutí Agátu do pití. Bublinky rychle stoupají do hlavy. Páni! To je ale hodin! Servírka s milým úsměvem naznačí, že by měli platit. Adam volá taxi a nabízí azyl u sebe doma. To však ona striktně odmítá.  Na rovinu mu říká, že se chemie prostě nedostavila.

Adamovi se zjevně nechce její společnost opustit. V pohnutí mysli souhlasí, že si dají kafe u ní doma.  Ten jí ale musí dát slib, že po kafi spořádaně odjede. Zatímco zapíná kávovar, Adam mizí v koupelně. Než stačí postavit na stůl kafe, stojí před ní, tak, jak jej Pánbůh stvořil! Agáta na něj vytřeští oči, pohltí ji vlna vzteku! Co si o ní myslí?!  Běží do koupelny, bere do náruče pečlivě složenou hromádku šatstva, před očima vlčí mlhu a vyhazuje je před dveře bytu! Za ní vystrká zkoprněného Adama, který se nezmůže ani na slovo. Bouchne dveřmi a ve sprše ze sebe dlouho smývá pachuť zklamání… Tak tohle tedy vážně nevyšlo! Snad příště…