První vnuk…

Devět měsíců, pozorujíc  její břícho. V první půli, jen rostlo a já bála se, aby nenastalo  ticho. V druhé půli, první bouličku jsem Za ní druhá, třetí… každý den,  jsem se z nich těšila.

Jakoby s ním šili všichni čerti v pekle,

Sílil, kopal, někdy pěkně vztekle.

Mně vzpomínky v mysli vytanuly z minula,

Kdy jeho mámu jsem pod srdcem svým vinula…

Ten pocit štěstí nikdo nenahradí,

Když nosíš plod lásky, tolik jsme se měli rádi.

Dnes, dcera pokračuje v nekonečném  kruhu,

Ten malý, přinese do života všem, zářivou duhu…

Když mi ji na sál odváželi,

Bála jsem se a zároveň hřál mne pocit skvělý,

Dnes poprvé se babičkou stanu,

Co na tom, že bude to brzy k ránu…

Když se ze sálu ozval mocný křik a pláč,

Já věděla, že  bude pěkný rváč.

že nejen se životem se bude rvát,

svou mámu milovat a babičku svou objímat.

Dnes oslavil již celých sedm let,

Do školy chodí, otevírá se mu svět…

Já miluji jej stále stejně, ač nás život rozdělil…

Snažím se ukrajovat dálku, stojí mne to stále více více sil.

Až nyní vím, co znamená, že láska hory přenáší,

Snažím se vychutnat každý moment, který život přináší…

Z miminka vyrostl velký, hravý, správný  kluk…

Já štěstím zářím, končím psaní a už… ani muk…