Příslib …

Venku je deštivo, nevlídno, šero, V pokoji modrá záře počítače, Náladu nezlepší ani Franco Nero, mile na mne kouká z prohlížeče.

Jsi tak vzdálený, dělí nás mnoho mil.

A přec tak blízko… stačí  oživit  klávesnici,

Aby  na monitoru se Tvůj portrét zobrazil,

a vykouzlil mi chvění, úsměv v líci.

Co na tom, že vím, že patříš jiné,

Když toužím  Ti hledět do očí,

Jsou proradné, však mému nitru milé,

Při vzpomínce, srdce se svírá, svět se zatočí.

Máš v sobě zvláštní , démonické kouzlo,

vím, že to Donšajni tak prostě mají.

Dáváš mi pocit, že pro mne z nebe štěstí sklouzlo,

já nechci připustit, že na lásku si jen hrají…

Chci s Tebou usínat, připravit snidani.

Brouzdat městem, milovanou Prahou.

Ruku v ruce, užívat si Tebe a naše líbání,

S příslibem, že mne snad večer políbíš nahou.

Však nejsi tu, venku se blýská,

V mém srdci ledy tají.

Jsem Ti vzdálená a přeci tak blízká,

U nás se brzy ďábel hříchu nají….