Děda……

Telefon zazvonil, tys dědou se opět stal, Pohled Ti zjihnul, do očí proud slzí se dral. V duchu děkujíc Bohu, že nejkrásnější dar Ti dal. Ruce se klepaly, tak moc ses dojímal.

Pozvedám číši, koukám Ti do očí,

Tiše pročítám Tvou duši,

Vidím, jak s tebou tohle štěstí zatočí.

Neřešíš, že říká se,: „Chlapům slzy nesluší“.

 

Do telefonu dceři šeptáš: „Děkuji,“

dojatě se vyptáváš na zdraví a míry.

Cítím, jak dědové, své vnučky milují.

Přeješ ji štěstí, zdraví, lidskou krásu, hodně síly.

 

Já v duchu vidím, jak rád si s ní budeš hrát.

Skládat jí, básně říkadla, říkat jí rarášek.

Do přírody, do cirkusu, kam si jen řekne, budeš ji brát.

Až Jednou do ucha zašeptá Ti: „Dědo, Ty jsi můj milášek“.

 

V tu chvíli budeš vědět, že život stálo za to žít,

Že malá, teplá dlaň, ve Tvé staré dlani,

I přesto, žes díky smutku, musel mnohdy pít,

jemně Tě donutí, vstávat jen pro ni, za svítání…

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Sára Hanzlíková | pátek 6.2.2015 18:05 | karma článku: 8,38 | přečteno: 365x