Sociální sítě, fenomén dnešní doby. Žijeme svůj reálný a paralelní internetový život, ideálně v rovnovážném vztahu. Ale často se rovnováha vychýlí tu na jednu, tu na druhou stranu. Musíme se nutně ve virtuálním světě ztratit?
Před časem mě poměrně vyděsila moje dávná kamarádka.... Známe se třicet let, rozumíme si, máme si stále o čem povídat. Tedy domnívala jsem se, že tomu tak je. Zůstala jsem trochu v šoku, když mi na dotaz, proč si spolu nezajdeme někdy na kafe řekla, že o mě vlastně všechno ví ze sociální sítě, že je se mnou v kontaktu. ŽE JE SE MNOU V KONTAKTU!!!! Proboha!!!! V kontaktu jsme, když spolu sedíme v kavárně, mluvíme a pijeme kafe. Když spolu sedíme v autě a někam jedeme. Když jdeme spolu do divadla nebo do kina, na koncert, na výlet.
Ale dalo se to změnit. Jak jsem řekla, je to velmi dobrá a dávná kamarádka, navíc ji samotnou její promluva zarazila. A tak si spolu tu a tam vyrazíme do divadla, k nám nebo do Prahy, zavoláme si. Ano, teď jsme v kontaktu. Ale uvědomila jsem si to úskalí. Známe se dlouho, ale vlastně nepotřebujeme komunikovat... Skutečně je to tak? Ano, i já často komunikuju po sociální síti. Často i dlouhé minuty hovořím s přáteli, kamarády a známými po chatu. Ale většinou se jedná o lidi, se kterými se nemám možnost vídat, nebo aspoň ne tak často, jak bych si přála. Anebo je mi třeba hloupé jim telefonovat a rušit v každodenní činnosti jen proto, že si chci povídat.
To vůbec je další fenomén dnešní doby... Je divné, když někomu zavolám jen tak. Jen proto, že jsem si na něj vzpomněla a chtěla bych s ním mluvit. Každý hned očekává, že se něco stalo, že něco potřebuju. Ne, lidi, já většinou nic nepotřebuju, jenom kontakt, popovídat si, vnímat se. Jsem divná?
A tak jsem zkusila opačný postup, malý experiment. S někým z virtuálního světa, s kým mám společné známé, s kým jsem se nikdy nepotkala, neznám ho, nic o něm nevím, s takovým člověkem se seznámím ve skutečném světě. Půjde to? Nevím, třeba to nevyjde, ale třeba takhle můžu najít novou kamarádku nebo kamaráda, obohatit svůj svět o další obzor.
Vybrala jsem si a zkusila to! Vřele doporučuju, je to super pocit, zhmotnit virtuální osobu internetového světa do světa skutečného. S takovým člověkem totiž můžete pak sedět na kafi, jít do divadla, povídat si... A aspoň je o čem, protože se vlastně poznáváte. Jen to seznámení je přes virtuální svět, jinak je postup stejný jako při každém osobním kontaktu. A tak, holky moje v minulosti virtuální, uvidíme, co nám spolu život přinese. Já se těším!!!
