S těmito slovy mi dávná přítelkyně dala určitý obnos dodatečně k narozeninám... Určitě netušila, jaký vnitřní boj ve mě rozpoutá. Upřímně, netušila jsem to ani já...
Najednou jsem držela v ruce peníze, které mi obrazně spadly z nebe. Nebyly tudíž započítány do pravidelného rozpočtu, nebylo s nimi počítáno na žádnou splátku ani platbu... prostě byly pro radost. Přesně tak, jak mi byly dány...
Co teď? Co s nimi? Utratím je? Schovám si je? Zaplatím s nimi přeci jen nějaký ten nutný výdaj? "Udělej si radost". UDĚLEJ SI RADOST!!!!!
Nevinná věta, tři slova, jasný význam. Jasný? Udělej si radost.... RADOST.... Co to vlastně je, ta radost? Radost chápu jako pěkný pocit, pozitivní emoci, smích, štěstí. Můžu si jí tedy koupit za peníze??? Nebo ne??? A co vlastně pro mě je, radost? Je to pocit z krásného večera, potěšení z milého setkání, zadostiučinění ze splněného úkolu, byť daného jen sobě? Východ slunce? Věc, po které dlouho toužím a náhle ji dostanu? Krásná dovolená?
Celou noc jsem to v sobě řešila. Pak nastala běžná próza všedního dne, která problém odsunula stranou. Cestou z práce jsem se prvně v životě stavila v zastavárně... Nevím proč.... A tam jsem ho uviděla! Tablet, splnění mého snu, kamarád na dlouhé cesty autobusem, má nedostižná a nesplněná touha... A tak jsem si udělala radost!!!! Ano, pochopila jsem přítelkyni, takhle přesně to myslela. Prostřednictvím peněz mi dopřála něco, co jsem moc chtěla a sama si to nemohla dovolit koupit.
Děkuju, Katko......
