Výzva…. Výzvy…. Provází nás celý život. Čelíme výzvám životním, školním, pracovním, osobním, vztahovým. Jsou motivující. Nabízejí, většinou, možnost růstu, seberealizace, posunutí se někam dál.
Další kategorií jsou výzvy, které si klademe sami, jakési cíle, stupínky či schody k vlastnímu sebevědomí. Mnohokrát jsem se svých výzev bála, byly pro mě strašákem, vidinou vlastního selhání… Čas ale nazrál k tomu, abych se tento svůj vnitřní postoj pokusila změnit a postavila se výzvě, která mi přijde velice zajímavá.
Přišla vlastně už před časem, ale dala jsem si delší čas na rozmyšlenou. Přeci jen…. Jde o něco, čemu asi i trochu po těch letech rozumím, ale zároveň o tom nic moc nevím a hlavně jsem nikdy ani netoužila to zkusit a tudíž se o tom něco naučit. Až teď… Ta výzva mě vyloženě začala lákat. Budí mě ze sna a říká: Jdi do toho!!! Zkus to!!! Za to nic nedáš!!!
Nejhorší věc je litovat toho, co jsem v životě prošvihla kvůli svojí nerozhodnosti a nedostatku odvahy, a že těch věcí je spousta! A já už nechci… Nechci litovat toho, co jsem ani nezkusila. Nechci se jednou ohlédnout a zjistit, o kolik zkušeností jsem se připravila. Moje sebevědomí nikdy nepatřilo k nejvyšším, nejsem ani žádný bojovník. Ale asi nastal čas občas trochu překonat sama sebe a pokusit se o něco, co jsem nikdy nezkusila. Spousta věcí, o které jsem třeba i stála, mi kvůli mé neodvaze a nerozhodnosti nenávratně unikla. A teď toho lituju a je pozdě, vrátit čas prostě nejde…
Takže ANO! Řeknu ano, půjdu do toho, zkusím to. Jsem odhodlaná se učit, vzdělávat, zdokonalovat, objevit nový obzor. Získat třeba i nový pohled na divadlo, po skoro 30 letech je to i žádoucí a vítané. Ano, prostě ano, ať se stane cokoli, tentokrát půjdu třeba i hlavou proti zdi, jsem odhodlaná své výzvě tentokrát čelit, přijmout ji a dokonce si ji i užít. A jestli to vyjde, tím líp pro mě….
Držte mi palce!
