Občas se to stane.... Když po něčem hodně toužíte, tak si Vás to dříve či později samo najde. A tak mě si našla kočka. Co kočka... sotva mateřskému mléku odrostlé, opuštěné, zanedbané, zablešené a hladové maličké koťátko.
Vzhledem k tomu, že jsem sice s myšlenkou pořídit si chlupatého společníka koketovala dlouho, nikoli ovšem závazně, zastihla mě situace krapet nepřipravenou. Ale vzhledem k tomu, že hrozily pouze dvě možnosti - já anebo útulek, zvolila jsem sebe. A udělala jsem moc dobře. Zřejmě bych se rozhodovala ještě několik měsíců či let a ochudila bych se o úžasnou společnici a kamarádku!
Takže tedy po prakticky dvaceti letech života sama se sebou sdílím domácnost s chlupatcem. Nikdy bych nevěřila, jak takový zachráněný drobeček může můj život obohatit. Nejenže mě tedy po letech doma někdo čeká, ale je to někdo, kdo dává najevo, jak rád mě vidí a jak se mu se mnou bydlí dobře. Jen si asi budeme muset brzy ujasnit, kdo bydlí u koho :-) Jestli číča u mě nebo já u své kočky! Ale toto zná zřejmě každý, kdo sdílí svůj domov s kočkou. To je mimochodem to, proč kočky tolik miluju! Kočku prostě nemůžete vlastnit. Jen ona sama se rozhodne, jestli Vám svoji přízeň věnuje nebo ne. A jak tak pozoruji, tuto vlastnost skvěle, až bravurně ovládají i docela malá koťátka! To moje maličké zachráněné klubíčko moc dobře ví, že se u mě bude mít dobře, že mohlo dopadnout o moc hůř, a přesto jí to vůbec nebrání mi dát najevo, že teď mazlit ani hladit rozhodně ne! Ale běda, jakmile vezmu do ruky počítač nebo knihu. To mám najednou tu nejmazlivější kočičku na světě, která ihned, v tomto okamžiku potřebuje moji naprostou a stoprocentní přízeň.... Odolejte tomu.... To nejde.....
Trávíme tedy zrovna teď s tou mojí maličkou spolubydlící léto na vesnici u přátel. Sami mají koček pět, takže ta moje miniatura by se tady mohla i ztratit. Ale to zase kdepak. Moje maličké miminko a domácí osmiměsíční kocourek se stali packou společnou postupně pány celého domu, jeho majitelů, jejich dětí a v neposlední řadě pány mými. A já tak mám postaráno o zábavu, neboť okem zjihlým mě velmi baví sledovat zápasy řeckořímské, ve volném stylu, honičky a hry na schovávanou a nakonec spočinutí dvou klubíček na krásném novém pelíšku mého drobečka. Odjezd domů zatím není v dohledu, a tak se začínám trochu obávat, abych nakonec k mému drobečkovi nemusela adoptovat i kocourka!
Ještě jsme si spolu zatím tak úplně nezvykly na náš společný život, ale vypadá to, že by nám spolu mohlo být fajn!
