Znám jednu třináctiletou slečnu, báječnou, prímovou, se skvělým smyslem pro humor… ovšem pouze do okamžiku, než se jí dostane do ruky mobilní telefon.
Chytrý telefon si moc přála. Snažila se, učila se, pomáhala rodičům, a tak svůj vysněný mobil ke třináctým narozeninám dostala. Byl to ovšem dárek danajský. Od té chvíle se z báječné veselé slečny stalo cosi, co nepoznávali ani vlastní rodiče, natož kdokoli jiný. Mrzuté, protivné, věčně zamračené stvoření, které se umístilo na pohovku a v jedné poloze s mobilem v ruce začalo vegetovat, přežívat jeden den za druhým. Stala se naprostou obětí svého přístroje. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy tomu neuvěřím! A přeci… z naší milé a veselé holčičky udělal chytrý telefon protivné monstrum. S mobilem vstala, s mobilem jedla, s mobilem si čistila zuby, s mobilem se oblékala, s mobilem šla po ulici, s mobilem v ruce trávila čas ve škole, na hřišti, prostě všude.
A pak začala nosit poznámky ze školy, začaly se množit stížnosti na chování, začala se odcizovat i své nejlepší kamarádce… Ano, tohle všechno zavinil ten vytoužený dárek k narozeninám, za všechno mohl ten mobil. Úplně té kdysi príma holce vcucl osobnost, celou ji změnil k nepoznání. A protože ji rodiče měli a mají rádi, udělali jedinou možnou věc – mobil zabavili.
Zpočátku to bylo hrozné. Brečela, prosila, trucovala. Ale uplynulo pár dní a ejhle! Ta původní, báječná, milá, usměvavá a veselá slečna se vrátila zpátky! Najednou zase plná života, se svým smyslem pro humor, komunikativní a přátelská. A na svůj mobil si sice tu a tam vzpomene, ale najednou bez něho umí žít…. Zvláštní věc, že? A poučení: Chytrý mobil je dobrý sluha, ale velice špatný pán! A pokud na něj není člověk zralý, není rezistentní na latentní závislost, měl by zůstat u obyčejného telefonu, kterým si zavolá, ale na všechno ostatní si musí stačit sám.
