Západ zoral a pohnojil mé vysněné manželství

I já se před patnácti lety chtěla spojit s tím zazobaným frajerem. Přivdat se do drsnotržní, ale svobodomyslné rodiny.  

Trochu se bála odpovědnosti a nejistot vyplývajících z manželství s kapitalistou. Zbytečně. Sňatkem se Západem mi vlastně ubylo starostí. Hezky se o mne stará. Starostlivě říká, co si mám myslet, co jíst, číst, čím vysávat a svítit, jak chránit osobní údaje a klima.

Také mi vrací pubertální pocity. Tenkrát jsem vzdorovitě, byť se strachem, poslouchala Zappu, Stouny a Kryla. V mém příhraničním teritoriu šmírovali estébáci s pésákama a za podpis petice proti zákazu oblíbené rockové kapely mi hrozil vyhazov z gymplu. A obzvlášť Amíky a tu jejich svobodu jsem milovala. Teď, i kvůli nim, nemůžu do bijáku na Kevina Spaceyho, poslouchat v rádiu Jacksona, bojím se recitovat Puškina, jíst maso, přátelit se s rebely, nazývat věci pravými jmény.

Evropská unie (EU) mi, po třech pětiletkách soužití, připomíná obleženou a přeregulovanou pevnost. Kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven. Mezi dotačními hradbami se na nejostřelovanějším dvorku krčí zemědělství. Skanzenovitě, vzhledem k propadu produkce, vypadá to české.

Agrárníci jsou oblíbeným terčem kritiky za čerpání kolem čtyřiceti procent rozpočtu EU. Prý je to nemorální sousto pro zhruba dvě procenta evropských zaměstnanců. Co na tom, že zajišťují cenově dostupné a bezpečné jídlo pro téměř půl miliardu euroobčanů. To je neomlouvá z provokace kvetoucí řepkou v čase oslavování kulatého výročí vstupu naší země do EU. Každý přece ví, že tahle zlá kytka už vypadla i z repertoáru klimatických alarmistů. Biopaliva vystrnadila z čela hitparády vzduchočistoty elektromobilita. Byť text a hudbu vítězného šlágru zatím nikdo harmonicky neposkládal, EU v jeho rytmu nařizuje do roku 2030 snížení emisí oxidu uhličitého o téměř 38 procent. Gigantické náklady na splnění utopického závazku povedou k likvidaci autoprůmyslu a k nulovému vlivu na globální produkci zmíněného skleníkového plynu. Hurá. Po vykořenění řepky zbyde v Česku půl milionu hektarů volné půdy. To postačí k uživení stejného počtu koní, kteří po zákazu dieslových motorů, zvládnou všechnu českou půdu ekologicky zorat a pohnojit. Stejně jako Západ mé vysněné manželství.  V Evropě, kde zítra již znamená včera.