Tenhle kus bílého pečiva přežvykují média v čím dál netradičnějších souvislostech. Nejenom kvůli plastice rohlíku, vyšperkovaného varlaty v nadživotní velikosti, kterou nedávno vystavoval sochař David Černý v pražské DSC Gallery.
Už vloni na jaře vyzývali kladenští policisté veřejnost k honbě na zloděje sta rohlíků před prodejnou v obci Všeradice. Protože pachatel způsobil, na první přečtení nepříliš závažný, skutek v době vládou vyhlášeného nouzového stavu, hrozilo mu až osmileté vězení.
Rohlík je skvělým příkladem historického kamuflování i trendů instantní doby.
Rakušané se marně snažili opít dějepisce rohlíkem namočeným do oslavného kvasu vítězství nad Osmany v roce 1683. Měl to být údajně pekař Peter Wendler, který na počest porážky Turka začal vyrábět pečivo ve tvaru půlměsíce, coby symbolu islámu.
Pravdou je, že na sladkém předchůdci rohlíku – s názvem kipferl – si vídeňské paničky pochutnávaly již ve třináctém století. Tuhle dobrotu okopírovali a proslavili až Francouzi v polovině století devatenáctého, kdy s ní šli na trh pod světově proslulým názvem croissant.
Náš tradiční konzumní rohlík, stejně jako naše společnost, zrcadlí střet poptávky po kvalitě a neochotou za ní platit. Ke klasické výrobě slaného půlměsíce by mělo stačit pět základních surovin: mouka, sůl, droždí, olej a voda. Daní za unifikaci vzhledu, cenovou konkurenceschopnost a maximalizaci trvanlivosti je nutnost přimíchání až třiceti přídavných látek (např. regulátorů kyselosti, emulgátorů, enzymů apod) do rohlíkového těsta.
Spotřebitel velmi nelibě nese zvyšování ceny základních potravin a tržní řetězce o něj vedou nelítostný boj. Nepřímo nutí pekaře ke zlehčování a snižování kvality rohlíků. Jejich hmotnost se v posledních letech snížila z původních 50 gramů na 43 g či dokonce na 39 gramů. Obsah tuku, který má vliv na křupavost rohlíků se snížil z osmi až na čtyři procenta.
Zatímco cena reálného rohlíku stagnuje pod pětikorunou, za stejnojmenný on-line supermarket (Rohlík.cz) jsou francouzští investoři podle Hospodářských novin ochotni utratit více než dvě miliardy korun. Bezkontaktní doba pohnojila počítačové nákupy jídla s dovážkou až před práh domácností spotřebitele. Rohlík.cz je mi, i přes agresivní zahraniční expanzi, zatím sympatický deklarovanou snahou o maximální uplatnění lokálních rohlíků a dalších regionálních potravin v rozvážkovém sortimentu. V souvislosti s uvedenou akvizicí se však trochu obávám, aby jej francouzští vlastníci nepřejmenovali na Croissant.com a nestal se v našich končinách Trojským koněm nadnárodních výrobců potravin.
Každopádně jediný rohlík, jenž bychom si neměli nikdy nechat vzít, a naopak jej zdarma rozdávat, je úsměv.
