Výhody skupinového sexu a jiných kolektivů

“Nejraději mám skupinový sex.” Říkával můj tatínek. “Když na mne dojde řada, řeknu, že už jsem byl!”   Trefné to vyjádření kolektivních přínosů.

K orgasmu nutně společnost nepotřebuji, k rozmnožení stačí jeden parťák. Většinu životních fází bych však těžko sama přežila, přestože jsem spíše individuální, než týmový hráč. Bez rodiny, obce, státu. Tyhle party mne od narození chránily, vzdělávaly, vštěpovaly společenská pravidla a kulturní hodnoty. Zmíněné tři množiny se občas o vliv na mojí osobu přetahovaly. Párkrát si mne pokoušel přitáhnout skupinový magnetismus nejrůznějších náboženství a ..ismů. Někdy se umějí propojit, jindy si odporují. Průnik komunismu do víry vidím v izraelských kibucech. Vítězství nacionalismu nad náboženstvím v Kuvajtu, kterému je mu bližší kolektivní košile vlastních občanů, než Mohamedův kabát a proto vykazuje nulouvou absorpci islámských uprchlíků.

 Rodina se může rozpadnout kvůli válce, kariérismu a sobectví jejích členů nebo z důvodu jiného neštěstí. Čím méně má členů, tím je křehčí. 

Fungování obce posiluje občanská pospolitost a zájem o veřejnou angažovanost. Paralyzuje jí byrokratická rakovina  a oslabuje boj o suverenitu se státem. 

Nicméně ten se o nás zatím docela pěkně stará. Jako dirigent nám, výměnou za azyl ve vytopeném kulturáku, diktuje, jak rychle a jakým směrem máme na národním parketu tancovat. Před devětadvaceti lety jsme udělali rockerskou otočku do protisměru. V poslední době křepčíme na stále složitější melodie a na dluh. Jednu dirigentskou hůlku sebral Brusel. Když ti někdo v tom zmatku na sále podrazí nohy, nedočkáš se rychlého a spravedlivého potrestání podrazáka. Naopak. Nejvíc prostoru mají bezohledné lokty tančící rychleji než muzika. Tlustý stát ztrácí motoriku a respekt. 

Když nemáš oporu v rodině, necítíš kořeny v obci a právní jistotu od státu, nezbývá, než si najít vlídnější náhradní komunitu. Sloupek píši ve Florencii, ve vile, na jejíž zahradě se včera uskutečnilo setkání asi pěti stovek žen - členek facebookové skupiny zaměřené na vzájemnou pomoc příslušnic dámského pohlaví v nouzi. Holky z města a okolí se prostřednictvím sociální sítě vzájemně kontaktují, baví a podporují: jedna třeba nabízí hlídání dětí za výuku jazyka, druhá poptává bydlení u jiné za úklid domu a další zve na levný vzdělávací kurz. “Vykašlali se na nás chlapi, bohové i stát. Vystačíme si samy s internetem!” Tak nějak v neoficiálním překladu zní jejich skupinové heslo. Virtuální sektářství má tekuté hranice. Sociálními bublinami okysličuje a zároveń dusí zaběhnuté řády geneticky a teritoriálně definovaných skupin. Falešně bubliny prasknou s vypnutím wifi. Pevnou skořápku poskytne jedinci jen soudržná rodina a pospolitá obec, obsluhované štíhlým státem. Ale jen v případě, že se každý trochu obětuje ve prospěch celku, když na něj přijde řada...