Volba krávy u kávy ze mne udělala Brexit

Nad košatým nápojovým lístkem se zase nemůžu rozhodnout, jaký druh kafe si dám. Vždycky trpím, když si mám vybrat.

Dřív mi chutnalo s mlékem. Dokud jsem si nevygůglovala, jak moc tahle kombinace škodí lidským vnitřnostem. Nedávno to sice nějaký lékař dementoval, ale další zase vysvětloval, proč není potravina pro telata vhodná pro lidi. Kvůli problémům se spaním bych si měla odepírat vlastně všechny povzbuzující drogy. Vůně kávy, láska k ní a závislost mne přemohly. Po dlouhém váhání si objednávám dvojité preso.

Moje milé společnice to mají jinak. Hned vědí, co si dát. Neztrácí čas pochybnostmi o svých chutích. Stejně tak o názorech. Ještě za přítomnosti servírky se začínají hádat kvůli studentským demonstracím za ochranu klimatu. Mezi jejichž účastníky jsme se přimotaly při cestě do hipsterské kavárny. „Měli by se radši učit! Ví o problému prd a chtějí hlavně rebelovat. Novodobí svazáci. Přesně jako támhleta odredovaná pipina, co jede na rostlinným mlíku a bezmasým burgru. Mandle, kafe, sója, palmovej olej v sušence na podšálku i ten její mobil cestou do aktivistických ručičiček a protestní tlamičky zaneřádily vzdoušek větší klimatickou šlápotou než její Martensky a čokl podlahu tohodle podniku,“ sype ze sebe Simona kritiku směrem k dívce, kterou z účasti na klimatickém protestu usvědčuje transparent ledabyle opřený o psa pod stolkem.  

Předexploidní stav Evy prozrazuje zrudnutí v obličeji i zbělení kloubů prstů svírajících hrnek s mátovým čajem. „Sama za sebe by ses styděla, kdybys v devětaosmdesátým nad turkem slyšela, co budeš mlít o třicet let později nad kapučínem. Taky z nás dělali blbá děcka, když jsme v punkerskejch hadrech demonstrovaly na náměstích. A co je špatnýho na tom, že vědí, co chtějí a umějí se za svůj názor postavit. Že někdo nežere maso, nebo nenosí lodičky, to je jeho věc a právo. Hani, co si o tom myslíš,“ zatahuje mne do konfrontace neslučitelných živlů.

Moje empatická odpověď ve smyslu, že já v revoluční době nebyla za punkerku, ale za rockerku a že každá má trochu pravdy, a i když nevěřím na přemrštěný vliv člověka na změnu klimatu, tak asi neuškodí, když se uvědomělí smradi omezí v konzumu, ale ať si protestují po výuce, bla, bla…  je moc neuspokojuje.

 „Ty krá.o, Ty jsi jako ten Brexit, nebo můj bejvalej. Nechceš bejt ve vztahu se závazky, ale zbavit se pohodlíčka odchodem taky ne. Tak buď jsem krá.a já, nebo Eva, musíš se rozhodnout!“ dává mi Simona ultimátum. Eva jí kývnutím dává za pravdu.  Obě si mne dobírají, že nad vším moc přemýšlím, a alibisticky chci s každým být zadobře. A že mám dát na intuici (říká Eva), nebo spíš na rozum (doporučuje Simona) a zkrátka se rozhodnout,  jestli jsem černá, nebo bílá.

 Demonstrativně si objednávám zapovězené kravské mléko a ředím si jím antracitovou kávu. „Chutná mi, když se ty dvě barvy smíchají v přiměřeném poměru. A navrhuji každopátečně demonstrovat za detoxikaci klimakteria a hlavně našich vztahů. Jejich kvalita je pro mne stejně důležitá, jako vzduch, kterej dejchám,“  snažím se vtipně vykecat z další pravoúhlé křižovatky za pomoci kruhového objezdu, na kterém pojedeme všechny, alespoň tu chvilku u kafe, stejným směrem.