Prezentovala jsem nedávno skupině Číňanů – vesměs představitelům samospráv z provincie Jiangsu - (jiho)české zemědělství. Nechápali, jak je možné, že nám vstup do Evropské unie přinesl dvoutřetinový pokles produkce.
„No jasně, u nich ještě obhospodařují pole za pomoci pluhů tažených vodními buvoly a rádi by se feudální verze rozdrobeného hospodaření zbavili, “ zdůvodnila jsem si v duchu jejich další kroucení hlavou. Tentokrát nad eurounijní preferencí rodinných farem před většími podniky řízenými managementem. Snažila jsem se neponížit jejich agro-sebevědomí opatrným chlubením se produktivitou práce, výnosy, dojivostí, šlechtitelskými a dalšími úspěchy našich agro-odvětví.
Nejprve mne utřeli dotazem, k čemu jsou nám ty špičkové agro-výkony, když jsme během posledních třiceti let dospěli od přebytkové výroby jídla k potravinové nesoběstačnosti ve většině komodit. Zdvořile a nepřímo se tázali, proč nám nevadí hrozba povinnosti zpívat písně těch, kterých chleba jíme. Pak vytáhli luxusní publikace, prezentující jejich hi-tech-super-ultra-extra- moderní agro-potravinářské komplexy a pozvali mne na 21. ročník mezinárodního agroveletrhu do Nankingu.
Netroufla jsem se zeptat, jestli vědí o českém podezření, že nás jejich tajné služby protizákonně sledují. Přes hardware a telekomunikační zařízení nadnárodní firmy, s jejímž chytrým telefonem se náš slavný hokejista koupe ve vaně. Jestli on vlastně není Američany odhaleným a zpět do Česka vyhoštěným čínským agentem. Ale pořád má v záloze český agrární sektor a šanci napravit si hereckou reputaci v reklamě na kuřata. Nebo na koblihy, když se nacházíme v masopustním období.
Kdyby mi čínští soudruzi v nestřežené chvíli namontovali do kanceláře kameru a odposlechy, cítila bych se vyrovnaně monitorovaná. Mám totiž zatím jen americký mobil a „kompjůtr“ značky, pro kterou pracoval E. Snowden. Před tím, než na americké tajné služby napráskal masivní sledování telefonů a elektronické komunikace po celém světě.
Neschovatelnost našeho virtuálního a reálného pohybu plus zaznamenávání našich slov ve zvukové, i do klávesnic vyťukané, podobě je daň za všechna ta návyková informační a komunikační „digi-udělátka“. Hranice mezi použitím šmírovací techniky k bohulibě bezpečnostním a protikorupčním cílům, nebo z důvodu ekonomických zájmů či k ovlivňování veřejného mínění, je velmi tenká.
Obzvláště v době obchodní války mezi zmíněnými velmocemi a v prostředí globálního byznysu, kde ekonomický účel světí mediální prostředky k likvidaci nepohodlných.
Už dlouho mi nikdo tak bedlivě nenaslouchal, jako expediční představitelé Země středu. Možná právě absence této schopnosti je hlavním důvodem vykopávání válečných seker. Ekonomickou i politickou moc má ten, kdo jen odposlouchává a sám nezanechává zvukové stopy. I tak by se daly charakterizovat hlavní ušní trendy současnosti. Kam se hrabe technika úsměvného šmírování Bartáčků Novákovými, přes hrneček a zeď, na dnešní špionážní zařízení. Zato tragikomická hláška Jiřiny Bohdalové v Kachyňově filmu Ucho: „Soudruzi nespí. Soudruzi poslouchají!“ se v plné parádě ze všech světových stran vrací do našich životů.
Čekám, kdy transparentní „neosoudruzi“ špicování bližních svých ve prospěch všech Vel(mocens)kých bratrů zlegalizují. Se zdůvodněním, že privátní slova nelze fetišizovat a veškerá komunikace se musí demokratizovat!
