Sklíčeností k erekci demografické křivky

Putinovi zplodili Vladimíra, současného vládce Ruska,  za hrůzné Stalinovy vlády v Sovětském svazu. O sedmnáct let později si mne můj tatínek s maminkou nešťastnou náhodou pořídili při zahánění frustrace z ruské invaze.

 I o tom jsem v souvislosti s tipováním nejčastějších důvodů a okolností motivujících lidi k načasování vlastní genové recyklace nahlas, nad ledovým kafem, přemýšlela. Za rozpáleným parapetem hospodského okna do omladinou vyhledávané ulice kmitali samí krásní lidé. Většinou sexy osoby plodného věku, oblečené, nebo spíše odhalující se, v sexy oblečcích. S mláďaty se jich kolem mihlo jen minimální množství.  Kamarád u stolku mne rozkuckal, jistě smyšlenou historkou, že on i jeho bratr se, v pětiletém rozestupu, narodili vždy tak nějak devět měsíců po konání socialistické Spartakiády. Pochází z Prahy. A že jeho maminka na ty monstr tělocvičná vystoupení s nostalgií vzpomíná. Stejně jako moje spolužačky z gymplu a ze základky. Já jsem bohužel (bohudík?) z nějakých důvodů všechnu tu hromadnou fyzkulturu, ačkoliv se jí účastnilo v mém gymnaziálním věku devět milionů lidí, prošvihla.

„Kdybych se nebál, že mne za oslavu komoušskejch estrád ukamenujou, prosazoval bych znovuzavedení tý tradice. A nejen kvůli podpoře erekce demografický křivky. Aspoň by se hlavně smradi museli zvednout od kompů, protáhli by tělo a učili se disciplíně,“ povzdechl si kámoš u piva. Paradoxně nervózní z disciplinární abstinence, jelikož mu stát zakázal zapálit si k němu cigáro. A pak mi vyprávěl, že si zase připadá jako disident. Nedávno ho prý policajti drezírovali po prokázání půl promile v dechu zrychleném jízdou na bicyklu.

Sice jsem ho zpražila, aby se nerouhal, ale původní rozveselení mne opustilo. Útroby mi sevřel ten dočasně zapomenutý, a v současnosti akcelerující, tlak totalitních příznaků.

Já a Donald Trump jsme nedávno ve stejný den slavili narozeniny. Vzhledem k počtu alespoň nějakých, když už ne pozitivních zmínek o výročí narození demokraticky zvolené hlavy jedné z největších světových mocností v hlavních médií a „lajkovacího“ strachu čišícího z „Trumpovipřejících“ statusů na sociální síti jsem si připadala jako větší, známější a zatím nezakázaný oslavenec.  Narozeninovou ignoraci USÁrenského prezidenta mocensky tento týden vybalancovalo téměř utajené odvysílání několikadílného rozhovoru amerického režiséra Olivera Stonea s Vladimírem Putinem v  neveřejnoprávní televizi.

Osobně dávkuji důvěru všem imperiálním vládcům stejně mrzkou měrou.  Ovšem důvěru v necenzurovaný přístup k informacím, umožňující spoléhat se na vlastní úsudek, čím dál více ztrácím.

Ivana Trumpová, první žena současného amerického prezidenta, se jako Zelníčková narodila necelý rok po Vítězném únoru. To jen potvrzuje moji hypotézu o pozitivním vlivu sklíčenosti na lidskou reprodukci. Alespoň o její večeři s Karlem Gottem na Pražském hradě jsem se tento týden z bulváru dozvěděla. A taky dík za tu dobrou zprávu o úspěšném přistání čtyř kobyl koně Převalského letících z Česka do Mongolska. Uvedeným klisnám i mým spoluobčanům přeji, aby se jim lépe rozmnožovalo a žilo na svobodě, než v zoologické zahradě.  Jo a pssst o tom, že přesně před dvaašedesáti lety, třiadvacátého června vypukla první celostátní Spartakiáda.