Snad na počest Vykupitele vykupuji před Vánoci obchoďáky. Abych pak ve jménu Spasitele nutila rodinu a návštěvy kalorické zásoby spásat. Ve jménu Hospodina se s přáteli i v době postní uchyluji do hospody na dvě decky jeho krve.
Chtěla bych být duchovně rozjímající. Rozzářená. Rozechvělá. Zatím jsem jen rozběhaná. Na roztrhání. Rozkolísaná.?
V sebespalujícím letu si v tom předvánočním šrumci připadám jako kometa. Nicméně, padající hvězdy, zvěstující narození Páně, bych si dnes, přes ten světelný i kouřový smog a zaslepenost sama sebou, snad ani nevšimla. Adventní hysterie se na mne lepí o to více, o co méně je vůkol světla.
Připadám si nemožná - ve srovnání s dokonalými hospodyňkami z reklam. Při sledování lidského utrpení v televizním zpravodajství mám výčitky z marnivosti. Obrazy trpících davů se mi ve snech mísí s výjevy připáleného cukroví.
Betlémská zátiší mne spíše znepokojují, nežli uklidňují. Dávnověká prostota, pokora a klid v krutém kontrastu se ztučnělou a samolibou turbosoučasností. Jakoby se mnou někdo hrál betla, když mé představy o štědrodennosti pěchoval do formiček obžerství, aby z nich po vydatném pečení v mamonářské troubě vyklopil na stříbrný tác tu nepoživatelnou idylu. A posypal ji dusícím moučkovým cukrem.
Chtěla bych prožít Vánoce v pravdě a lásce. Ale ony Vánoce jsou prý lež. V bibli údajně datum narození Ježíše Krista nepíšou. Katolíci snad určili jeho narozeninovou „párty“ na dobu slunovratu, aby přetloukla pohanské oslavy.
Nechodím do kostela. Nepovažuji se ani za pohanku. Snažím se uvědomit si, jaká to síla mne vlastně každoročně nutí připojit se do dostihu s cílovou páskou nazvanou Vánoční pohoda. Ano, každá další verze Vánoc má nadupanější grafickou kartu, rychlejší procesor a luxusnější hardware. Nevím, jestli jsou modernizace a zrychlování rituálů možné do nekonečna.
Každopádně, ten hlavní vánoční software nekonečný je. Spočívá totiž v nekonečné lásce k bližnímu svému a k přírodě. V láskyplné atmosféře umocněné slunovratem a v naději na spásu našich hříšných duší. Protože až tu nebudeme a i ty dárky zašantročí čas, zbydou našim dětem jen vzpomínky na tu náladu.
Snad nám všechny popravené stromečky a kapříci odpustí „přematerializovanou“ touhu po tradici, zrozenou z lásky k předkům i potomkům.
Už nejsem nakupující. Přestávám být naštvaná.
Stává se ze mne paní Natěšená. A Nadšená.
Nevěřím na vítězství lásky a pravdy. Věřím na Ježíška. Láska a pravda nemohou vítězit. Ony totiž nejsou soutěživé. Mělo by nám stačit, pokud se našeho života zúčastňují. Obzvlášť o Vánocích.
