Někdo klade věnce. Já na oslavu Dne vítězství bobkové listy. Do boršče.Tahle polévka mi názvem i barvou od červené řepy připomíná mimořádný podíl rudoarmějců na světoválečném vítězství.
Taky vavřín (myslím tím vznosný název pro bobkáč v hrnci) je symbolem výhry.
Jsem ráda, že se tenhle státní svátek už v názvu nespojuje s ošemetným osvobozením. Nejprve sovětskou armádou, pak od fašismu. Vítězství je lepší. Míň zavazující. Nemusí být jenom bitevní.
Od mala jsem se ztotožňovala s vítězi, kterým se dařilo na bojištích mého chtění. Chtěla jsem umět jezdit na koni, vyrovnat se klukům, povídat si s anděly, mít pokrevní přátelství. Obdivovala jsem hrdiny pokořující zlo a nespravedlnost.
Třeba Old Shatterhanda nebo Johanku z Arku.
Oba jsou s osmým květnem silně spojení. V tento den se před 99 lety narodil Lex Barker, filmový představitel Oldy M. od Maye. Johance se říká Panna Orleánská, protože 8. května 1429 osvobodila Orleán od anglických žoldáků.
Kéž bychom v budoucnu vzpomínaly na 8. den pátého měsíce roku dvoudvacátého, jako na vítězství nad první vlnou třetí světové. Coronaválky. Přestože pořád foukalo. Stačilo pochopit, že umění surfovat je účinnější, než stavět vlnolam.
Osmička je příhodné číslo pro kumulaci velkého počtu vítězství. Stačí do ní šťouchnout a změní se na nekonečno.
Osobně by mi stačilo konečně začít vítězit sama nad sebou. Snad si pro začátek dokážu alespoň odříct další talíř vítězoslavného boršče.
