Chlupaté Berušky (bez plen) na ves už dnes podle soudu nepatří

Beruška je mediální hvězda. Váží asi tolik, co můj dobrman. Na broučka, jehož pohádkové jméno nosí, to je dost. Na koně, jehož zmenšeninu připomíná, málo.

Přesto tenhle poník způsobil ve vsi pod Kletí větší rozruch, než kdyby tudy proběhlo stohlavé stádo mustangů. Stal se předmětem sousedského sporu. Respektive údajný zápach a prach z jeho produkce. Na „minikoně“ u soudu žalovali jediní z pěti uživatelů pozemků sousedících z jeho výběhem. Za Berušku se formou petice postavila většina obyvatel obce. Tisíce lidí na sociálních sítích. I starosta při místním šetření konstatoval, že zvíře je chováno v čistotě. Přesto okresní soud rozhodl ve prospěch „žalobníčků“. Beruška je nesmí dále obtěžovat zápachem.  Prvoinstanční verdikt sice přímo nenařizuje její odstranění ze zahrady, ale svojí nejasností dává prostor k nekonečné šikaně rodiny Martiny Kubíkové - její majitelky. Zřejmě by se měla poohlédnout po nějakých koňských „Pamperskách“ a každý den „pidikobylku“ vysávat, šamponovat, tepovat. Úsměvná představa. Jinak je, z mého pohledu, celá kauza spíše k pláči.

Přiznávám, že jsem zaujatá. Martina je moje kamarádka od koní. Osud se s ní příliš nemazlí. Když se potřetí, po druhé bitvě se zákeřnou nemocí, narodila, odstěhovala se s manželem, malým synem a Beruškou, kterou zachránila před utýráním, blíž k přírodě. Z terapeutických důvodů.

Nepřísluší mi komentovat soudní rozhodnutí, proti kterému se Kubíkovi odvolali. Každopádně zdůvodnění samosoudkyně, že vesnické zahrady jsou ve 21. století určené především k pěstování kytek a relaxaci, nikoliv k chovu zvířat, beru i profesně jako velmi smutný precedent. Na každé vsi se najde alespoň jeden obecní závistivec, pomstychtivec, netolerantní „zpovykanec“. Uvedený verdikt mu dává skvělou šanci na ublížení „zvířatomilným“ sousedům. Žádná slepice, kočka, ovce, kráva na záhumenku si nemůže být jistá svým osudem. Kdo bude chtít jejího pána bít, nějakou mouchu, alergii nebo smrádek si na ní vždycky najde. Justiční záštita stěžovatelů na nemoderní senzorické obtěžování hospodářským zvířetem principiálně představuje výstražný signál pro zemědělské podniky i malochovatele, stále více obklíčené výstavbou satelitního bydlení i rekreačních objektů.

Nová doba, rádoby sterilní 21. století, nepřináší změny jen do míst, kde aby se nevonící lišky bály dávat dobrou noc a spát se už většinou chodí bez slepic. Známí žijící na okraji vilové čtvrti v našem maloměstě trpí rušením nočního klidu hlučnými dieslovými agregáty chladícími potraviny v útrobách kamionů  na parkovišti v sousedství jejich domu. Našemu hysterickému psovi každoročně zacpávám uši při nekonečné ejakulaci silvestrovských petard v naší obytné čtvrti. Nicméně věřím, že hlomozící náklaďáky se po domluvě s majitelem parkoviště podaří přátelům od jejich od ložnice odklonit a můj čokl si spravedlnost zajišťuje sám. „Ohňostrojotvůrce“ celoročně trestá štěkacím budíčkem za rozbřesku.

PS: Přestože se rodina Kubíkova proti soudnímu rozhodnutí odvolala, musí již nyní uhradit desítky tisíc korun za služby svému právníkovi a další desetitisíce, pokud spor definitivně prohrají. Martina je po devastujících vedlejších účincích chemoterapie v částečném invalidním důchodu. Protože nemůže sehnat zakázkovou domácí práci huntuje si zdraví výpomocí v hospodě a její muž dělá, co může, aby zabezpečil základní rodinné výdaje. Morální a mediální podpora zoufalé chovatelky „bambiliónem“ fanoušků je věc ušlechtilá. Momentálně by jí však nejvíce pomohla nabídka domácí práce, při které může sedět, nebo finanční příspěvek na úhradu soudních výdajů.