Pohladila ho po ruce, zvedl k ní prázdné oči. Její se plnily slzami...jeho je neuměly zastavit. Otočil se zády. "Mami, děda už nás nemá rád?"
"Má, to víš, že má. Ale náš děda je nemocnej. Hodně nemocnej, koťátko"
"A jakou má nemoc? A musí taky pít tu hnusnou medicínku jako já?"
"Ne, děda má jinou nemoc. Takovou, která krade duši".
Vykulila už tak veliká, modrá kukadla, našpulila pusinku a snažila se působit chápavě, dospěle, chtěla, aby jí matka řekla všechno.
"Děda měl v tý dušičce schovanou babičku, mě, tebe, Argu..."
"A strejdu Alfonse taky...?"
"Ano i jeho. A taky místa kam chodil na ryby...a pak přišla ta ošklivá nemoc a celou tu duši mu sebrala, se vším hezkým co v ní bylo."
"Takže děda je úplně bez dušičky? A jinou nedostane...?"
"Ne", hlesla
"Maminko", vzlykla a vtiskla tvářičku matce do ramene. Pohladila ji po sametových vláskách. Včera je umyly a spletly do roztomilých copánků.
"Já nikdy nechci mít takovou ošklivou nemoc. A kdyby sem jí přece jenom dostala, tak já bych tě vždycky poznala. A víš proč, mami?"
Usmála se a urovnala jí sukýnku. "Povídej..."
"No, protože já tě mám v srdíčku a to ta ošklivá nemoc neví. Srdíčko nechá na pokoji, viď?"
"Ano, srdíčka se ani nedotkne". Zadívala se na otcova shrbená záda. Zůstal jen stín od dřívější urostlé postavy. Vzpomínky skákaly jedna přes druhou, hádaly se, dohadovaly, voněly lesem a tabákem, pěnily se jako tátovo milované pívo po nedělním obědě, učil ji plavat, lyžovat, smáli se spolu, vedl ji k oltáři...a teď tu seděl zády...jako cizí člověk. Měla chuť ho obejmout pevně, tak silně a on by ji řekl "Holka ty máš páru" Táto vrať se mi, chtělo se jí křičet, jako stokrát předtím, ale nechtěla a nesměla vyplašit dceru, která se zahleděla z okna..."Mami půjdeme ven?"
"Až po obědě"
Do pokoje vešla babička. "Tak holky, kde to vázne, oběd stydne"
"A umýt ruce", pleskla něžně po zadečku vnučku
"Ale babí....."
"Pavel s váma nepřijel?", řekl aniž by se k oběma ženám otočil.
"Tati, Pavel už je rok po smrti...."
"Proč mi to nikdo neřekl? Domluvili jsme se přece, že vyčistíme ten septik", řekl a spustil hlavu na prsa.
Rozplakal se. Štkal nahlas. Přistoupila k otci a objala ho. Byla jim dopřána vzácná chvilka, kdy měla svého tátu zase zpátky.
