Přibrzdil. Z dálky svítila do šera přicházejícího pátečního večera. Jako měsíc v úplňku. Viděl už ji tolikrát a pořád si nemohl zvyknout. Třeba je to dnes jinak…Obrovská bílá dávala tušit, že i tentokrát je to ona. Za plotem, s výhledem na hlavní silnici...
Vesmírná prdel from lvasilnak
se pohupovala holá zadnice. „Babi, sakra proč?!“ ulevil si nahlas a šlápl na plyn. A čerstvě viděný snímek jen překryl ten středeční.
„Ty vole, chápeš to?!“ šermoval zběsile rukama před očima kamaráda, který ho poslouchal s pobaveným úšklebkem. „Kadibudku má na zahradě, doma dva splachovací hajzlíky, ale prdel musí ukazovat celé vesnici.“ „Nevíme, jací budeme my, až zestárneme, Vašíku,“ káravě a nevítaně se do hovoru dvou kamarádů zapojila paní Vohnoutová. Obrovská prsa bez podprsenky jako zdivočelí valaši bez opratí se navzájem fackovala pod vytahanou zástěrou. Vyhledal pohled svého kamaráda. „Tak v osm, jo?“ Ten místo odpovědi prohrábnul své mužství a poté zalovil v obrovské sklenici s utopenci… „Dostanu ho, mrzáka,“ pobavila Vohnouta mladšího nečekaná zábava.
Cestou domů přemýšlel o tom, co viděl, aniž by chtěl.
Kolikrát se Vám stalo, že jste se stali svědky nechtěných úkazů? Náhledů, které jste nikdy vidět nechtěli a přesto jste... jednoho kalného rána, pravého poledne či šeřícího se večera... nebyli ušetřeni.
Do smrti nezapomenu na tanga z pláže před několika lety, kdy jsem obrovský stín, který ohrožoval můj opalovací plán, připsala protivnému mraku na obloze. Naštvaně jsem si sedla a sundala sluneční brýle, abych tu nespravedlnost dobře viděla a naskytl se mi tak strašný pohled, že si z té dovolené pamatuji jen to… dvě obrovské polokoule a někde hluboko, možná metr, tenoučkou šňůrečku. I tu jsem tam, mimo jiné, viděla.
Zcela určitě se každému z nás během života naskytl pohled, o který jsme ani trošku nestáli. Možná to nebyla zrovna zadnice, ani proklatě hluboký výstřih, který byl vše jen ne erotický. A při pohledu na prales v podpaždí dámy v kostýmku, která povadle visí vedle vás na tyči v tramvaji, jste se přestali těšit na večeři.
Nečekám, že se to změní a lidé popadnou žiletky, oholí prales, obrovské zadnice povlíknou do bombarďáků a nehty a obočí si budou krotit v soukromí svého domova. Kdepak, byli, jsou a budou mezi námi lidé, kteří si na veřejnosti nosí smradlavé nohy a vystrkují holé zadnice a domnívají se, že je to přirozené, lidské, a že to tudíž nikomu nemůže vadit. Všichni jsme na svět přece přišli nazí, a co na tom, že tělesné schránky trošinku povyrostly, okoraly...pořád se za ně nemusíme stydět. Dáma napasovaná v úzkých šatech, s třemi pneumatikami kolem pasu, a s bradou pyšně vztyčenou vzhůru, říká svému okolí :"Podívejte, co si já můžu dovolit." A šokované mlčení svého okolí považuje za závistný obdiv.
Kdykoliv takové setkání s nežádoucími rektropohledy někomu vyprávím, ten to považuje za děsnou legraci, srandu, zkrátka hroznou prdel...protože ve skutečnosti nebyl přítomen, jen si představuje mě či osobu, která to - bohužel - viděla "na vlastní oči", a to k obveselení stačí.
Když mi bylo asi dvanáct, procházely jsme se s kamarádkou po hrázi krásné řeky Ohře. A protože bylo po dešti a měly jsme nové deštníky, točily jsme s nimy před sebou, aby si tu svou premiéru řádně užily. Najednou se kamarádka začla strašně smát a já točila svůj deštník dál před sebou a ona si od smíchu sedla na bobek, pleskala se do kolen a mezi vzlyky jsem se dozvěděla, že je to "strašná prdel!" Přestala jsem tedy i já s točením a hleděla na malou, bílou, povislou prdýlku. Kalhoty stažené u kolen staršího muže znemožňovaly rychlý úprk před chechtajícími se puberťačkami. "Tohle, že je strašná prdel?!" musela jsem jí oponovat.
"Ne to ne. Předtím... když bimbal sem tam jako na poplach. To byla velká prdel."
Ať už je pro Vás prdel symbolem čehokoliv...sádelnatého masivu či obrovské legrace, nepochybně je to jedno z nejhezčích českých slov. Schválně, řekněte si ho nahlas a uvidíte jak se Vám nádherně uleví a jak jedna taková prdel roztáhne koutky úst k úsměvu. Zvláště děti prdel milují, protože je zakázaná. A zakázané ovoce nejvíc chutná, ale to už bychom se dostali zase na začátek.
