Slepice za volantem

Jsou místa, na kterých muži ženu rádi vidí…Usměvanou u sporáku, tolerantní během fotbalového derby,

shovívanou a chápavou, když se hlava rodiny ,za ranního rozbřesku, vrací z důležité porady v místní hospůdce. Zatímco co manžel, srká horký, slepičí vývar a tlumí tak vzpírající se kocovinu a současně si libuje, jak je fajn, že jeho žena ví, kam patří, a kam se cpát určitě nemá.

Třeba za volant. Ženská v autě – to nevinně vypadající slovní spojení, vzbuzuje mezi mužským rodem většinou bolestivé zaúpění, kumulované případnou blonďatou hřívou, ale i věkem. Pokud je řidička teprve se rozvíjejícím poupátkem, zkušený řidič mužského rodu shovívaně přehlédne nějakou tu chybičku. Ovšem pokud je za volantem odkvétající,řekněme růže, po tomto zřejmém rozčarování se běs vyšplhá do nebezpečných výšin a vulgárních výrazů.

Jsme součástí kolony, která se zastavuje, a poté znovu ztěžka rozjíždí, uspávací, šnečí tempo… tak zoufale nepatřící k pátečnímu hektickému podvečeru na české silnici.“Určitě to tam zas brzdí ňáká slepice“, odtuší manžel. To, že se z tušené bloňdaté slípky nakonec vyklubal postarší seladon, který venčil svou zánovní Fábii, se obešlo už bez komentáře..

A já jsem si, zatím, ve zpětném zrcátku, poopravila svou blonďatou pýchu, a dospěla k závěru přímo zvířecímu… Ono totiž…když kůň zvládne odkopýtkovat malou násobilku, pes skáknout pro noviny, a mužskej uvařit vajíčka natvrdo, proč by sakra slepice nemohla řídit auto?!

článek uveřejněn na www.subjektivnik.cz 23.září 2008